Načítám...
Rozhovory

Pavel Náplava – odpovědi na otázky bývalých stážistů (2/2)

Ve druhé části rozhoru s P. Náplavou se podíváme blíže na jeho osobnost a za co je v centru odpovědný. Pokud jste nečetli první část rozhovoru, tak vám doporučujeme si ji přečíst. Možná vám to pomůže některé z odpovědí lépe pochopit. 

11) Co a kde jste studoval?

Základní školu jsem absolvoval v obci Osvětimany v podhůří Chřibů, která je v současnosti slavná tím, že odsud pochází kancléř našeho prezidenta. Následně jsem absolvoval Gymnázium v Uherském Hradišti, které absolvoval i bývalý premiér Petr Nečas. Jako dospělý kluk z moravské vesnice jsem vyrazil do velkoměsta Prahy a absolvoval obor Elektronické počítače na ČVUT FEL. Skončil jsem v roce 1994 a ihned po skončení nastoupil na postgraduální studium, které jsem bohužel po sedmi letech nedokončil 🙁 Teď toho čím dál tím víc lituji. Snad budu úspěšnější při svém aktuálně druhém pokusu a až se mně budete ptát za 5 let, tak své studia budu moci doplnit o úspěšné absolvování doktorského studia 🙂

12) Co jste dělal před CZM?

Po absolvování vysoké školy jsem nejprve studoval jako plnohodnotný student postgraduálního studia. To se po třech letech přeměnilo v pracovní poměr asistenta na Katedře počítačů ČVUT FEL. Ještě během něj jsem pracoval na částečný úvazek v několika firmách. Například v Unicornu. Se svým bývalým zahraničním spolužákem jsem také založil ihned po ukončení studia vlastní firmu, ale ta se nikdy nerozjela. Kdyby ano, tak se mně dnes neptáte. Nebyla by to škoda? 🙂 Kolem roku 2000 jsem svůj pracovní osud spojil se současným kolegou J. Kočím a i přes občasné neshody nám to vydrželo až do dneška. Od společné firmy H&T comtech, přes akvizici firmou Sitronics až k dnešnímu CZM.

13) Jak náročné je znovu studovat a zároveň připravovat předměty v CZM?

Kdybych dělal jen tyto dvě činnosti, tak by to zase tak náročné nebylo. Jenomže toho musím dělat víc a tím pádem to náročné je. Ale já si nestěžuji. Díky tomu, že nemám rodinné závazky, tak se tomu mohu věnovat docela dost i ve volném čase. Také se snažím některé věci ze svého studia propojit s výukou a přípravou předmětů. Teď aktuálně bych třeba chtěl více využít některých výstupů ze své výuky k sepsání několika příspěvků na konference a zvýšit si vědecké hodnocení. Tímto bych vlastně i rád poděkoval studentům za to, že ve většině případů, i když se to některým kolegům nemusí zdát, mně docela pomáhají. Ať již přímo nebo i nepřímo.

14) Jste pověstný tím, že jste člověk hodně zaměřený na praxi. 

A) Jak byste zhodnotil propojení vědy a praxe obecně na univerzitě, a v rámci předmětů vyučovaných CZM?

Na tuto otázku se těžko odpovídá. Hodně záleží na univerzitě, katedře, pracovišti, lidech. Někde je to lepší, někde horší. Někde ani nevím, jak na tom jsou. Obecně ale naše univerzita patří ke špičce u nás a i toto by mělo být jedním z důvodů, proč by k nám měli studenti chodit. V centru jsme dosud preferovali spíše praxi, protože jsme se potřebovali usadit na „trhu“. Viz například zapojení externistů do výuky. Od letošního roku se ale pokoušíme také o větší „vědeckost“. Je pravda, že jsme s tím mohli začít o hodně dřív, ale dost jsme se v tomto směru podceňovali a také naše kapacity byly a jsou omezené.

B) Považujete propojení vědy a praxe za důležité, a do jaké míry, by podle vás, měly závěrečné práce (a můžeme se zvlášť bavit o bakalářských / magisterských / doktorských pracích) obsahovat teoretickou část (opravdu kvalitní výzkum) a praktickou část?

Pro kvalitní univerzitu by toto měla být samozřejmost. Na vyspělých univerzitách je to běžný standard a mimo jiné také zajímavý zdroj financování. U nás to funguje omezeně. Z pohledu závěrečných prací by to podle mě mělo být tak, že si student vybere práci podle toho, jak se cítí a jaký obor studuje. Obecně si myslím, že u bakalářských prací by měly převažovat spíše praktičtěji zaměřené práce. Vždyť i bakalář by měl být spíše prakticky orientovaný. Vědecky orientovaných bakalářů je a bude vždy málo. U magistrů to vidím trochu jinak. Tady by se mělo v první řadě rozlišovat podle univerzity. Třeba u nás by měly být práce s větším teoretickým základem samozřejmostí, na méně „prestižních“ univerzitách si dovedu představit teorii menší. I toto je punc kvality univerzity. Ruku v ruce s tím by se měl měnit poměr vědeckých a nevědeckých prací, protože magistr by měl být „vědečtější“ a opět poukazuje na kvality univerzity. U doktorských prací je to jasné. Už ze své podstaty je kvalitní teorie základem doktorské práce a absolvent by měl prokázat schopnost dělat dobrý výzkum. Snad se mně to povede i v mém doktorském studiu a nebudu se za svou dizertační práci muset stydět.

C) Z prací, které mi přišly do ruky, byla část z nich téměř pouze praktická (příp. výzkumná část byla dost nekvalitní), a část prací hodně teoretická (bez praktického přínosu). Pozorujete toto i na pracích vašich studentů? Snažíte se nějak situaci zlepšovat? Co považujete za příčinu?

Příčinou je podle mého názoru vedoucí práce. Ten ovlivňuje, jak by měla práce vypadat a co je jejím výstupem. Dobrý vedoucí se snaží studenta vést k tomu, na čem se na začátku dohodnuli. Bohužel ne každý vedoucí se studentem průběžně spolupracuje. Podobný problém pozoruji i s externími zadavateli. Ti si téměř nikdy neuvědomí, co vedení závěrečné práce znamená. A když vše zůstane jen na „chudákovi“ studentovi, tak se to vždycky odrazí v nevyváženosti práce. Já se snažím ke svým pracím přistupovat tak, že se studenty si na začátku vše vyjasníme a následně průběžně a společně ke stanovenému výsledku postupujeme. Podle náplně a typu práce se pak snažím studenty vést k většímu nebo menšímu propojení teorie a praxe.

D) Když už jsme u těch závěrečných prací, myslím, že na ČVUT chybí studentům předmět, který by je naučil jak dobrou práci napsat, jak dělat rešerši literatury, jak sbírat a používat zdroje, a jaké zdroje používat, jak se na ně správně odkazovat… aby práce které jsou spíše teoretické měly více věděcký charakter. Nenapadlo vás na to založit předmět v rámci CZM, nebo to do některého z předmětů zahrnout?

Ano. Toto cítím jako největší nedostatek u nás na ČVUT. Když se podíváte na studijní plány, tak všude většinou nějaký takto orientovaný předmět najdete. Jeho přínosy ale jsou dle mého názoru téměř nulové. Dokud nebude toto podporováno a vyžadováno v průběhu celého studia, tak to nikam nepovede. Je hezké, že se studenti naučí používat TeX, ale kolik z běžných uživatelů jej v praxi použije? A i když jej použije, tak si čtenář stejně spíše všimne gramatických chyb a špatných formulací. Stejně tak mně připadá zvláštní, že se od studentů vyžadují referáty a prezentace, ale málokdy se hodnotí jejich kvalita. Ono je to totiž časově náročné a buď na to není čas, nikomu se do toho nechce a co si budeme povídat, často mají problémy s kvalitou psaní i samotní vyučující. Nejhorší, co v tomto směru vnímán jako velké negativum, je tvrzení některých kolegů, že toto studenty naučí praxe. S tím já hrubě nesouhlasím, protože každý vysokoškolák by měl mít dobrý mluvený a písemný projev. Kdybyste viděli, jak často vzdychám nad kvalitou prací, které mě procházejí rukama 🙁 Ohledně rešerší, a zdrojů docela dobře funguje knihovna. Alespoň takový jsem získal dojem, když jsem se mohl se zástupkyně knihovny o tomto bavit. Jenomže je to podobné jako se stylem psaní. Když vás k tomu nikdo systematicky nevede, tak to buď nepoužijete, nebo brzy zapomenete.
K tomu, jak z toho ven mě částečně přivedli studenti, kteří pobývali nějakou dobu v cizině. Tam řeší tento problém existencí tzv. Wiriting center, které najdete na každé dobré univerzitě. Smyslem centra je nad rámec výuky pomáhat jak studentům, tak i vyučujícím s psaním různých typů prací. A to ne ve stylu, že to za ně napíší a opraví jim chyby, ale každou práci s nimi prochází a poukazují na chyby, které udělali a kterým by se příště měli vyhnout. Lze tam zajít kdykoliv a přestože to vyžaduje, aby se o to člověk zajímal aktivně sám, při pravidelném využívání to vede ke zlepšení i přesto, že vyučující tuto část práce nehodnotí. Takové centrum by mělo existovat i na naší univerzitě. Věřím, že by to prospělo všem. Včetně zvýšení přijatých příspěvků na konferencích. Bohužel mé aktivity v tomto směru zatím nikam nevedly. Nepovedlo se mně zatím sehnat nikoho, kdo by do toho se mnou šel. I když jsem to diskutoval s různými lidmi, tak nikdo do toho nechtěl jen tak jít. Třeba se toho časem ale někdo chytne a posune to dál. Jenom mám obavy z toho, aby to nebyla krátkodobá aktivita, která by tuto myšlenku zabila. Tj. získání grantu, jeho vyčerpání a pak postupný útlum.
V CZM s takovým předmětem nepočítáme. Nemáme na to lidi ani finance. Nicméně se alespoň v rámci svých předmětů a znalostí snažíme o to, abychom studentské práce hodnotili i po stránce kvality textu. Často je to úsměvné, ale věřím, že i toto je něco, čím se odlišujeme a co studenti na nás oceňují.

15) Co vás na vedení CZM a výuce baví nejvíc?

Práce se studenty a kreativita, kterou to obnáší. Ze zkušenosti vím, že v praxi dřív nebo později spadnete do stereotypu, který se stávám nudným a může vést až k vyhoření. Znám několik případů, kdy se bývalí kolegové na čas přihlásili na pracovním úřadu jenom proto, aby si od toho, co dělají, odpočinuli. I když je výuka každý rok na první pohled stejná, díky novým studentům jde pokaždé o novou výzvu. Podotýkám výzvu a ne boj. Pro nás není student protivník, ale skutečný kolega.

16) Co se Vám na CZM líbí / nelíbí?

Každá práce má své pro a proti. Kdyby vše fungovalo bez problémů, tak by se ztratil prostor pro kreativitu a stala by se z toho nuda. Kdyby naopak vše nefungovalo, tak by to nikdo, mimo několika zoufalců a sebevrahů, nedělal. My jsme CZM založili s určitou vizí a tu se nám zatím sice pomalu, ale jistě daří naplňovat. Kdyby tomu tak nebylo, CZM by pravděpodobně již neexistovalo. Mně osobně se líbí především to, že práce není jednotvárná, pořád jdeme kupředu a je tady velký prostor pro kreativitu. Rád v některých věcech improvizuji a zkouším nové přístupy, což by se možná dalo dělat i jinde, ale určitě ne v tak velkém rozsahu. A co se mně nelíbí? To, co s CZM nesouvisí a štve asi všechny. Tj. nálada a stav společnosti, která se méně nebo více promítá i do našich činností. Počínaje nestabilitou a nejasností, co bude s vysokým školstvím, s tím související neustálé problémy s financováním a konče vyloženě „blbou“ náladu. Člověk se v CZM nebo při výuce pozitivně naladí, neřku-li pro něco nadchne a ihned při setkání s realitou tvrdě narazí. Velmi často již při příchodu k hlavnímu vchodu na fakultu. Ale já jsem v tomto směru optimista.

17) Jak dobíjíte energii do práce? Jaké jsou vaše zdroje inspirace?

Možná se to nebude zdát uvěřitelné, ale největší motivací a zdrojem pozitivní energie je práce se studenty. Vidět, jak se posunují a snaží na sobě pracovat je příjemné. Negativní energii se snažím vybíjet při sportu. V poslední době hlavně při badmintonu nebo fotbálku. Kdybych viděl sám sebe, jak se někdy dokáži při sportu rozčílit a neznal jsem se, tak bych nevěřil, že působím na vysoké škole 🙂 Dále se mně také dobře dobíjí energie s mými synovci, se kterými se můžu vrátit do svého dětství a zdravě se „vyřádit“ při dětských nebo spíš dětinských hrách. Krásné na tom je, že když je zle, tak je mohu vrátit rodičům 🙂 No a v neposlední řadě si rád přečtu nějakou knihu nebo se podívám na dobrý film. Ať již v kině nebo doma. Rád jsem chodil i do divadla nebo koncerty „dobré“ muziky, ale v poslední době se mně již samotnému moc chodit nechce. Jo, a také musím říct, že když je dobrá nálada a parta, tak zajdu posedět ať již na pivo nebo dobré víno.

Pavel Náplava

 

 

Podělte se s ostatními
Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *