Všechno jednou skončí. A to i psaní textu závěrečné práce. Sice se to na začátku zdá být strašně daleko, ale než se nadějeme, je tady termín odevzdání a pro někoho utrpení, pro jiného radost, skončí. My jsme v minulém příspěvku práci odevzdali a čekáme jak na obhajobu, tak především posudky. Jsme tedy na dobré cestě k obhajobě, protože vedoucí naši práci akceptoval. Což mimo jiné znamená, že na chvíli skončili bezesné noci, plné stresu z toho, že spíme a nepíšeme. Než si ale celý proces psaní a vlastně i práce uzavřeme, krátce se zmíním o posudcích, protože není špatné se podívat, jak se tvoří a co obvykle obsahují.
Výsledná podoba posudku záleží na tom, kdo jej píše a požadavcích, které na posudky kladou jednotlivé fakulty / univerzity. Jedinou jistotou, kterou u posudků máme již od začátku, je osoba vedoucího. Toho jsme si vybrali sami. S oponentem to může být komplikovanější. Můžeme si jej vybrat sami, ale musí být schválený fakultou. Většinou s tím není problém. Výjimkou je stav, kdy se se studentem táhne "špatná pověst" nebo není oponent důvěryhodný. V tomto případě ho většinou na katedře odevzdání neschválí a nahradí někým interním. Druhou variantou je možnost, že oponenta jmenuje vedoucí práce. Tato varianta je ve většině případů preferovaná fakultou a katedrou. V některých případech dokonce není zadání schváleno do doby, dokud není definovaný oponent. Ten může být buď z fakulty, nebo externí. U těch externích je dobré, aby měli vysokoškolský titul na úrovni magistra. Popřípadě to může být i odborník bez titulu, ale tuto variantu bych nedoručoval, protože s ní můžeme při schvalování narazit.
Já obvykle se studenty oponenta řeším již v průběhu semestrálního projektu. U témat, kde mám jasno, jsem schopen jej vydefinovat sám. Tam, kde nevím, se se studenty dohodnu, aby se ve svém okolí nebo ve škole poptali, zda by někdo nebyl ochoten oponenturu jejich práce udělat. Když ochoten někdo je, tak se s ním dohodneme a nahlásíme ho. Pokud nikoho nenajdeme, tak opět hledám já. Sice je to trochu proti přesvědčení, že by měl být oponent úplně nezávislý a neměl bych ho ani já, ani student znát, ale v praxi, kde se každý zná s každým, je to nereálné. Poslední možností stanovení oponenta je již jednou zmiňované přiřazení katedrou. Děje se tak především v okamžiku, kdy si chce katedra pohlídat studenta. Někdy také, třeba po předchozí zkušenosti, nevěří vedoucímu. Na některých katedrách nebo fakultách, kde není povinnost znát oponenta již ve fázi tvorby zadání, se tímto způsobem přiřazují oponenti po odevzdání prací u všech, kteří jsou bez oponenta.
Obvykle tak, že se nařídí, aby si každý zaměstnanec vybral k oponentuře jednu z volných prací. Což v praxi často znamená, že naši práci oponuje někdo, kdo k tématu nemá co říct nebo v ní bude hledat něco, co tam není a ani nebylo požadováno. Ideální je tedy stav, kdy je oponent znám již při zadání. Občas se studenti bojí, že když je oponentem osoba, která je v zaměření práce odborníkem nebo přísný vyučující, že bude posudek horší a mají tendenci se mu vyhnout. Já jsem ale opačného názoru. Přísný a problematiky znalý oponent studenty většinou motivuje k odvedení kvalitní práce víc, než někdo "pohodový". Pozor na to, že první zdání někdy klame a z pohodového učitele se může při psaní posudku stát "pes". Ve svém důsledku je lepší přísný, ale přesný posudek než posudek positivní, neodpovídající realitě.
Jak posudek vypadá se lze obvykle podívat na serverech, kde jsou zveřejněny závěrečné práce. U nás je to již zmiňovaný server DSPACE. Pro sepsání posudku je možné využít buď existující šablony, nebo napsat vlastní text. Já osobně jsem se naučil používat existující šablonu, protože ta obsahuje jasně definované sekce, které se hodnotí. Od náročnosti zadání, přes naplněnost zadání až po hodnocení dosažených výstupů. Každá ze sekcí se hodnotí samostatně. Pro výsledné hodnocení nemusí platit, že je výsledkem aritmetického průměru, jak se mylně někdy studenti domnívají a diví se, když tomu výsledná známka neodpovídá. Třeba z toho důvodu, že když je téma náročnější a odvedená práce je z důvodů malých zkušeností a znalostí studenta neúplná, není důvod nehodnotit práci výborně. Na druhou stranu, když je zadání práce průměrně náročné a odvedená práce je standardní, není se čemu divit, když vedoucí udělí práci jen "dobré" hodnocení.
Já osobně všem studentům na začátku říkám, že výchozím hodnocením je stupeň "C – dobře". Když budou studenti aktivní a pracovat, budu hodnocení zlepšovat. Když ne, tak zhoršovat. Od začátku máme jasno, a buď to studenty motivuje, nebo je jim to jedno. Záleží na nich. Toto je asi největší rozdíl mezi posudkem vedoucího a oponenta. Vedoucí totiž ve svém posudku hodnotí také aktivitu a samostatnost studenta. U mnou hodnocených prací toto bývá velmi často důvodem pro zhoršování výsledné známky. Oponent toto samozřejmě hodnotit nemůže. Na rozdíl od vedoucího se ale očekává, že k práci bude mít alespoň jednu doplňující otázku. Výstupem posudku je v obou případech známka, která klidně může být "F – nedostatečně". Opět pozor na to, že výsledná známka není průměrem ze známek obou posudků. Někdy se komise přikloní k hodnocení vedoucího, někdy oponenta a často se také stává, že udělí známku svou. Obvykle horší. Proto je dobré, aby u obhajoby byl přítomen vedoucí a mohl, když byl se studentem a jeho prací spokojen, pozitivně u výsledného hodnocení "zalobovat". Například vysvětlil, proč je zadání postaveno zrovna způsobem, kterým postupoval student. Toto je totiž častý problém obhajob, kdy student v podstatě musí obhajovat zadání, které bylo schválené a které dostal. Což mu nepřísluší, ale často to komisi ovlivňuje. Když jsem v komisi, tak se na toto vždycky snažím upozornit. Nehodnoťme zadání, ale provedení práce. Pokud je v některém z posudků udělena známka "F – nedostatečně", pořád existuje malá šance, že student práci obhájí. Stává se to ale jen výjimečně. Pokud je toto hodnocení v obou posudcích, je téměř jisté, že student z obhajoby neprojde. Naděje sice umírá poslední i v tomto případě, já to osobně ale nikdy nezažil.
Abychom, především u oponenta, předešli případným nejasnostem, je dobré mu předem napsat (jakkoliv sdělit), že v případě potřeby jste jako studenti ochotní za ním zajít nebo mu alespoň emailem vysvětlit nesrovnalosti, které nalezne. Což se dá krásně spojit i s doručením textu závěrečné práce. Já osobně preferuji čtení tištěné verze, takže studentům říkám, že až odevzdají práci oficiálně na katedře, ať ji zase vezmou a sdělí, že mně ji osobně předají. Toto je i dobrý způsob, jak kontaktovat oponenta. Zeptat se jej, zda mu stačí elektronická verze nebo vyžaduje tištěnou. V případě, že tištěnou, jakým způsobem mu ji doručit a že byste mu ji přinesli osobně. Elektronickou podobu práce, pokud je to externista, mu včetně instrukcí zašle studijní referent katedry. Oponenti z fakulty si práci mohou stáhnout z KOSu, kam pak nahrají své posudky. Ty by tam měly být k dispozici minimálně týden před obhajobou, takže na sepsání a odevzdání posudku moc času není. Já své posudky před odevzdáním vždy se studenty projdu, aby nedošlo k trapné situaci, že jim vyčítám něco, o čem jsem dříve sdělil, že to chtít nebudu. Také chci, aby s posudkem souhlasili. Proto se v některých případech i osobně scházíme a posudek diskutujeme. V případě, že jsem byl s posudkem na hraně, jsem ochoten hodnocení po diskusi změnit. Vždy mám ale své nepřekročitelné hranice. Podobně se to snažím dělat i s oponentskými posudky, tj. před jejich oficiálním odevzdáním je poslat ke zhlédnutí studentům. Možná, že to není dobře, ale přijde mně to vůči studentům fér.
Tolik tedy k posudkům a pojďme celé to povídání o psaní textu a tvorbě práce konečně uzavřít. A to tak, že se pokusím shrnout klíčové myšlenky, které jsou se psaním závěrečných prací spojené. Možná by se někomu líbilo, kdybych je zmínil již na začátku celé série, ale já je úmyslně dávám až na konec. Dokud si totiž celým "martýriem" psaní nebo alespoň seznámením se všemi jeho aspekty neprojdeme, mohly by působit jen formálně. Moje "osmero" klíčových myšlenek je tedy následující:
1) Nejen psaní textu, ale celá práce je časově náročná a s klesajícím časem, který máme mezi začátkem a koncem práce k dispozici, klesá kvalita. Využívejte maximálně čas, který je na práci během studia v rozvrhu vyhrazený. Věřte, že čas, který vychází z počtu kreditů za práci, odpovídá tomu, co byste měli dělat a tento vyhrazený čas si vhodně rozdělte a naplánujte.
2) Málokdo umí napsat text na první pokus. I ti zkušení k tomu potřebují několik iterací a dostatek času. Nemějte obavu z toho, že vám to nejde. Když to nejde, tak pokračujte v jiných aktivitách práce, zajděte za vedoucím, zeptejte se spolužáků nebo kamarádů, něco si přečtěte nebo si prostě krátce oddechněte. Když budete postupovat systematicky, budete mít vše stále pod kontrolou. Předem nic nevzdávejte, ale naopak se naučte překážky překonávat. Pokud píšete diplomovou práci, vraťte se zpět k vaší bakalářské práci a zpětně si sami pro sebe promítněte postup vaší práce. Pomůže vám to naplánovat si postup práce na diplomové práci. Pokud píšete bakalářku, podívejte na již odevzdané a obhájené práce.
3) Dobrou práci poznáte podle toho, že tvoří příběh. Ne vždy mu musíme dobře a po všech stránkách rozumět, ale při čtení minimálně vidíte, že začíná zadáním, následuje rozbor, návrh, realizace a vyhodnocení. Vše je dobře provázané a kdykoliv víme, v jaké části práce jsme. Prostě to má hlavu a patu. Nám autorům, může jako srozumitelný připadat téměř jakýkoliv text, ale to je dáno zčásti naší slepotou a zčásti tím, že víme, o čem píšeme. Z tohoto důvodu je vhodné využít korektory, aby nám dali zpětnou vazbu. Té se nebojme a netrvejme vždy tvrdošíjně na našem postoji. Malá úprava pořadí, konkrétního textu, názvosloví, z našeho pohledu takřka zbytečná, může zjednodušit čtení ostatním a nám přinést pozitivní body při hodnocení. Jak vedoucí, tak i oponent toto ocení. Já se jako vedoucí nebo i oponent po přečtení textu práce na konci vždy zamyslím nad tím, co jsem právě přečetl, jak probíhalo čtení, zda to bylo v tzv. "flow" režimu a také kolik práce mně přečtení a pochopení obsahu zabralo času. Možná je to z vašeho pohledu drobnost, ale já doporučuji ji nepodceňovat.
4) Za textem a svou prací si vždy stůjte. Přestože jsem v předchozím bodu říkal, abyste vždy netrvali tvrdošíjně na svém názoru, vždy vystupujte tak, že na to, co jste udělali, a odevzdali jste hrdí a věříte tomu. A to i v případech, že jste práci nemuseli udělat optimálně nebo úplně dobře. Z vašich postojů k výstupům ostatní velmi rychle vycítí a poznají, jakým způsobem jste k práci přistoupili. Jasně, třeba u komise může hrát roli nervozita, ale vždy je dobré si jak za výstupy, tak textem stát, aby bylo vidět, že jste mu věnovali maximální pozornost. Přiznat chybu musíme umět, ale uvědomme si, že práce není jen o samotném výstupu, ale také přístupu, schopnosti zadání uchopit, průběžné práci atd. Nikdy se neshazujte ani nepodceňujte své výstupy. I když je člověk sám sobe největším kritikem, zrovna u výstupů závěrečné práce je třeba nechat hodnocení na ostatních. My se spíš zamysleme nad tím, co a proč jsme mohli udělat jinak, abychom se tomu příště vyhnuli.
5) Vždy buďme pokorní. Nestavme si na začátku vzdušné zámky, abychom pak na konci nebyli frustrovaní z toho, že nejsme schopni splnit to, co jsme si předsevzali. Čím menší zkušenost máme, tím více využívejme zkušeností, které získali a dávají k dispozici naši předchůdci. Především pak využívejme svého vedoucího práce. Jenom pozor na to, že využívání a zneužívání jsou dva různé pojmy! Nic se nemá přehánět, protože každý pohár trpělivosti dříve nebo později přeteče. Pamatujme na to, že k dispozici máme jen omezený čas a prostředky. Proto je dobré si práci rozplánovat a počítat s tím, že co se může pokazit, to se pokazí. Vysoké ambice jsou dobrý motivátor, ale nezapomínejme i na rozum.
6) Při tvorbě a psaní textu závěrečného textu se učíme novým věcem, ale zbytečně to nepřehánějme. Například psaní textu závěrečné práce anglicky může být povinné, chceme se v angličtině zlepšit anebo jen mít pocit, že jsme vytvořili a odevzdali "cool" výtvor. Nikomu v tom nebráním, ale upozorňuji na již řečená předchozí doporučení. Pamatujme na čas. Pokud nemáme žádnou zkušenost se psaním větších textů, natožpak anglických, ubíráme si ze svých kapacit na ostatní aktivity závěrečné práce. Když už tu ambici máme, tak zapojme i rozum a zvažme si, proč to chceme, a na čem stavíme. Ať nedopadneme jako "sedláci u Chlumce". Tj. náš text bude ve výsledku plný gramatických chyb, nejasností, často bude nesrozumitelný a bude v něm chybět mnoho z toho, co jsme do něj chtěli, ale nestihli napsat. Já v případě, že máte ambici anglického psaní, doporučuji se dohodnout s vedoucím, že po dopsání a odevzdání práce zkusíte společně sepsat článek do nějakého časopisu nebo na vybranou konferenci. Bude to jednodušší a efekt bude vyšší. Minimálně budete moct vyjít z již z hotového a komplexního textu. Z osobní zkušenosti mám ale jedno doporučení, téměř prosbu. Pokud toto vedoucímu slíbíte, tak s tím i počítejte ve svém časovém harmonogramu po obhajobě a "nevykašlete" se na to. Já měl nedávno přislíbeno od dvou absolventů, že zkusíme sepsat z jejich zajímavých diplomek články, ale nakonec nevznikl žádný. Což mě hodně mrzí, protože odvedené práce byly zajímavé a na vysoké úrovni.
7) Při práci a psaní se nenechme vyvést z míry tím, že naši práci bude naše okolí shazovat, podceňovat vás nebo srovnávat s jinými pracemi. Pro vás je klíčový především vedoucí. Od ostatních se inspirujte a motivujte. Pokud zjistíte, že se nemáte o co opřít, protože nic podobného, co v práci řešíte, neexistuje nebo se vám to nedaří najít, nezoufejte. I když se vrhnete "slepou" cestou, může být vaše práce přínosem. Třeba jen proto, že to bude první zdokumentovaná "slepá" cesta v oblasti, kterou jste se zabývali. Obdobně se neděste a nerezignujte v okamžiku, kdy zjistíte, že to, o čem si myslíte, že je unikátní nebo geniální, udělal již někdo jiný nebo na tom pracuje a zdá se být dál, než vy. Naopak toto využijte a inspirujte se. Opět pozor na rozdíl mezi pojmy využít a zneužít! Každý problém může mít více řešení, každé řešení se dá zlepšit, změnit nebo posunout, každé řešení se dá aplikovat různými způsoby, v některých mohou být chyby, takže není důvod, proč nepokračovat. V bodě č. 4 jsem zmiňoval, abychom si za tím, co uděláme, stáli, tak to dodržujme. Jen buďme navíc ještě schopni vysvětlit, v čem se my lišíme od ostatních podobných prací.
8) Pokud práci obhajujeme s časovým odstupem, třeba až za semestr, protože se nám nepovedlo splnit podmínky pro povolení absolvování závěrečné zkoušky, osvěžte si nejen znalosti, obsažené v práci, ale také vše, co se od odevzdání textu práce událo. Ať již se jedná o doplnění výstupů v případě, že v práci a vylepšování pokračujete i po jejím odevzdání nebo změny okolí. Například došlo k posunu vnímání problematiky, objevily se nové informace, vznikla podobná nebo téměř stejná práce atd. Je dobré ukázat, že přestože jste práci odevzdali dříve, minimálně do obhajoby jí žijete a je pro vás důležitá. Což mimo jiné potvrzuje důvody a motivaci, proč jsme si ji vybrali.
Když si toto všechno uvědomíme, měli bychom mít jasnější představu o tom, co realizace a především sepsání textu závěrečné práce obnáší. Netvrdím, že vše, co jsem až dosud popsal a vysvětlil je to jediné správné. Berte to jako souhrn mých zkušeností a doporučení, která jsem za dobu, co vedu závěrečné práce nabyl a ověřil při psaní své disertace. Inspirujte se, ale slepě nekopírujte. Vždy si najděte svou cestu, která vás dovede k úspěšnému cíli. Já jsem k němu právě dorazil. Nicméně, jak jsem slíbil dříve, jako bonus jsem připravil ještě jeden příspěvek, který se týká doporučení pro obhajobu. Ten nás čeká příště.