Načítám...
Názory a úvahyVýuka

06. Odevzdání aneb „Kdo, když ne my, kdy, když ne teď!“

Pro dnešní příspěvek, který nás dovede na úplný konec psaní textu závěrečné práce, jsem si vypůjčil slogan z revolučních měsíců roku 1989. Proč? Protože v té době nastala významná změna v životě naší společnosti. Podobně lze vnímat i závěrečnou práci. Ta téměř vždy znamená dost významnou změnu v našem osobním životě, protože jejím prostřednictvím ukazujeme světu, že jsme schopni na základě dodaného zadání uchopit problém, zpracovat jej, dojít k závěrům, vše popsat, odprezentovat a obhájit před komisí.

A i když to vypadá, že život měníme především sobě, dopady jsou širší. Jako první si uvědomíme, že se nám před nebo za jménem objevila další písmenka. Ta říkají, že jsme úspěšné zakončili jednu fázi života. Tím by to vše mohlo skončit. Ale co když jsme úspěšnou obhajobou závěrečné práce změnili život i někomu dalšímu. Od těch nejbližších z rodinného kruhu až po neznámé lidi na celém světě, kteří vaši práci možná využijí pro své účely. A třeba vás to chytne a budete v práci pokračovat i po obhajobě. Akademicky, komerčně nebo jako koníčkem pro volné chvíle a zábavu. Ale vraťme se zpět na zem do reality, protože stále ještě nemáme vyhráno.

Možná si říkáte, proč vůbec tento příspěvek vznikl, když v tom minulém jsme vše důležité již popsali. Důvod je prostý. To, že jsme zfinalizovali text, vůbec neznamená, že máme hotovo. Pořád ještě zbývají poslední kroky, se kterými je nutné počítat a zahrnout je do celkového harmonogramu práce. K čemu je nám super práce a "vymazlený" text, když jsme prošvihli poslední den odevzdání, práce nám leží na stole a v systému máme stav "neodevzdáno" 🙂 Já doporučuji si pro poslední kroky, spojené s dokončením a odevzdáním práce, vyhradit cca. týden z celkového harmonogramu práce. Budete mít dost času na vše potřebné, včetně možnosti na "nějaký" čas text odložit a s malým odstupem se k němu vrátit. A přestože platí, že odevzdat práci dřív můžete kdykoliv, já doporučuji, s ohledem na možnost náhledu na text s odstupem, s odevzdáním počkat a raději si vše v klidu ještě jednou projít. V každém případě ihned po dopsání nepropadejte do euforie z dobře udělané a dokončené práce. Nechte mozek stále zapnutý a věnujte pozornost posledním krokům. Vypnout můžete až po odevzdání. Ale jen na chvilku 🙂

Jaké jsou tedy další kroky po dopsání textu? Nejprve je nutné práci vytisknout a svázat. Přičemž máme dvě možnosti. Buď si vše vytiskneme sami, nebo využijeme služeb, které společně s vázáním prací nabízejí různá copy centra. Výhodou dneška je, že tisknout můžeme v podstatě kdekoliv. Dřív to tak jednoduché nebylo. Dostat se k tiskárně, která práci kvalitně vytiskla, nebylo vůbec jednoduché. A to nemluvím o době, kdy se závěrečné práce přes průklepák psali ve více kopiích na psacím stroji. Ten sice mohl mít doma každý, ale představa nefunkčnosti klávesové kombinace CTRL+C a CTRL+V (případně jakékoliv jejich alternativy), respektive už samotný fakt, že na klávesnici chybí klávesa CTRL, by se asi stala noční můrou většiny současných autorů závěrečných prací. Na druhou stranu, některým bych tuto zkušenost doporučil nebo dokonce nařídil prožít, aby se vrátili na zem a začali přemýšlet a fungovat "normálně".

Při tisku vlastními silami je třeba se zaměřit na dvě věci. První je dobrá a hlavně čistá tiskárna. Dobrá znamená, že je schopna vytisknout vše, co potřebujeme vytisknout a sama o sobě nezhorší výstupy tím, že třeba díky nízkému rozlišení rozmaže text a obrázky. Také se nám nestane, že ji lidově řečeno zavaříme, když budeme tisknout dlouho. Při delším tisku na laserové tiskárně bych doporučil tisknout v dobře větrané místnosti. Proč, zjistíte sami 🙂 Čistá znamená, že nám nebude špinit papíry, na které tiskneme. Šmouhy na papíře nevypadají dobře. Až vše vytisknete, tak pro jistotu chvilku počkejte, než se vše na papíře "usadí" a nestane se nám, že si vše z nedočkavosti rozmažeme. Sice předpokládám, že budete používat ve většině případnou laserovou nebo LED tiskárnu, ale i u jejich výstupů je dobré chvilku počkat, než se vše správně "vsákne" a zapeče do papíru. K čistým a suchým rukám, které k celému procesu tisku a vázání patří, není nutné nic dodávat.

Nezapomeňte také na dobré zásoby toneru. Ať se vám nestane, že v okamžiku, kdy bude chybět vytisknout několik stránek (typicky vám bude chybět poslední stránka), toner dojde a tiskárna další tisk nedovolí. Někdy se dá pomocí různých "tanců" a třepání s kazetou zbytek toneru najít, ale na to bych nespoléhal. Pravděpodobně se vytiskne všechno, ale téměř jistě to nebude k přečtení, protože bude text vybledlý, popřípadě budou poslední slova již jen bílá anebo budou na papíře šmouhy. Pokud si nejste jistí, kolik toneru máte, tak si raději kupte nový, vložte jej do tiskárny místo starého a tiskněte s ním. Starý budete moct použít později, až nebudete v tak stresové situaci. U laserových tiskáren si pohlídejte také životnost tiskového válce (bubnu), aby neskončila v tu nejnevhodnější dobu. Pohlídání si toneru a bubnu doporučuji především proto, aby celá práce z hlediska kvality vytištěného textu vypadala stejně. Kvalitě výstupu vždy ublíží, když je část stránek plně černá a část různě šedá. Když už děláme tu "revoluci", tak ať to stojí za to.

V neposlední řadě je třeba pamatovat na papír. Pořiďte si takové množství, které bude zahrnovat rezervu pro případ, že něco "zmastíte" a budete tisknout znovu. Také si budete občas potřebovat zkušebně něco tisknout. Nebuďte "skrblíci" a ani neplánujte na přesný počet stránek, aby se nestalo, že nebudete mít kam vytisknout poslední stánku práce. Samozřejmostí je dobrá kvalita papíru. Nemusíte nutně pořizovat křídový papír, ale recyklovaný není zrovna to pravé. Je vhodné použít papír s větší gramáží. Jak jsem to se svou dizertací dělal já? Po dobré přípravě jsem tisknul na naší laserové tiskárně sám a při výběru papíru se podíval na doporučení na internetu, respektive v e-shopu, jsem si vybral středně vyšší kvalitu. S výsledkem jsem byl spokojený a ze strany hodnotitelů také žádná připomínka nepřišla 🙂

Pokud se vám to zdá být složité a plné rizik, raději využijte služeb copy centra, kde budete práci vázat. Ještě než tisk definitivně uzavřeme, musíme se vrátit k otázce, zda tisknout barevně nebo jen černobíle, kterou jsme dosud neřešili. Proč? Například kvůli ceně. Přece jen cenový rozdíl mezi barevným a černobílým tiskem může být velký. Čím víc stránek budeme mít, tím bude rozdíl větší. Já jsem tiskl barevně vše. Naše laserová tiskárna je barevná, a jelikož mé barevné obrázky nebyly na tisk nijak náročné, nespotřeboval jsem při tisku ani moc toneru. Pro černou barvu se stejně využíval samostatný černý toner, takže tiskárna sama za mě rozhodla, kdy jaký toner a tisk použít.

Čistý černobílý tisk lze použít, pokud nebude na škodu pro barevné obrázky a různá barevná rozlišení / zdůraznění. Jestliže máme v textu odkazy na konkrétní barvy v obrázku nebo grafu, tak barevný tisk použít musíme. Anebo se můžeme konkretizaci barev vyhnout tím, že použijete nejen jinou barvu, ale také typ čáry. Pokud nechceme tisknout vše barevně, můžeme situace vyřešit pomocí dvou kompromisů. První kompromis spočívá v tom, že vše, co má být vytištěno barevně, vytiskneme barevně a zbytek černobíle. Jenom si musíme dát pozor, aby oba tisky proběhly na stejný typ papíru a kvalita a styl černého popisu odpovídal tomu, co jsme vytiskli barevně. Na jedné tiskárně je to bez problémů. Pokud ale třeba v copy centru tiskneme barevné stránky a doma černobílé, je nutné si zkontrolovat, jestli náhodou nejsou rozdíly mezi tisky tak velké, že by rušily. Druhým kompromisem je jednu práci, tu která zůstane na fakultě v archivu, vytisknout barevně a ostatní kopie, které vám po obhajobě budou vráceny, vytisknout černobíle. V tomto případě doporučuji informovat o této skutečnosti oponenta. Tedy za předpokladu, že mu, stejně jako třeba v mém případě, nestačí kopie elektronická a pak je jedno, jestli tiskneme barevně nebo černobíle.

Já osobně bych ale peníze našetřil, oželel nějaké to pivo nebo něco, čím si občas uděláte radost, a investoval vše do barevného tisku. Ve své podstatě stejně investujete do sebe a možnost pochlubit se v budoucnu hezkou barevnou prací za ten pocit stojí. Mimo jiné vás to bude motivovat ke kvalitní práci, protože když vám vedoucí práci nepustí k obhajobě nebo komise konstatuje nutnost předělání práce, můžete celou investici zahodit a začít šetřit znovu. 

Máme vytištěno. Co dál? Svázat práci. V případě, že jsme vše tiskli v copy centru, je to jednoduché. Vazba je obvykle součástí objednávky. Pokud tiskneme práci doma, musíme vytištěné papíry do copy centra donést a předat je ke svázání. Předtím doporučuji zkontrolovat, že v papírech, které předáváte ke svázání, máte všechno a nejsou zpřeházené stránky. Vazači to většinou vezmou tak, jak jim to dáte a rovnou to sváží. Pozor je třeba si dávat především na chybějící stránky, jejichž nepřítomnost může být důvodem ke špatnému hodnocení. Menším problémem jsou přeházené stránky. 

Když už jsme u vazby a copy center, musím konstatovat, že v současnosti již vázání textu není žádný problém a v podstatě se to dá udělat i na počkání. Proto je také, minimálně v okolí universitních budov a kampusů, tolik copy center, které se tím živí. Pryč jsou doby, kdy člověk musel hledat knihvazačství, jako v době, kdy jsem odevzdával diplomovou práci já. Dodnes si pamatuji tu sklepní místnost v okolí Vyšehradu, kde stál velký knižní lis, ve kterém zasychalo lepidlo na mnoha diplomových pracích. Termín, kdy jsem si mohl práci vyzvednout, byl snad jeden nebo dva dny, než lepidlo zaschlo. Kdyby to tak bylo i dnes, tak velká část studentů pravděpodobně práci neodevzdá, protože své práce váží často až v den odevzdání 🙂

S vazbou práce je spojeno několik záležitostí, které je třeba zařídit. Prvním z nich je volba desek, do kterých práci vážeme. V předpisech obvykle najdeme, co na nich musí být napsáno povinně. My si pak můžeme doplňkově ještě vybrat, zda tam třeba chceme mít text na bočním hřbetu atd. Také se vedou diskuse, zda je nutné pro vazbu použít tvrdou nebo měkkou vazbu. Já pro disertaci požil tvrdou vazbu, ale doporučuji se na to zeptat na katedře, kde se práce odevzdává. Případně se alespoň podívat na doporučení, která jsou (měly by být) na stránkách katedry. Vím, že jednu dobu se u nás na fakultě preferovaly měkké desky, aby se šetřilo místo v archivu. Nicméně mám dojem, že to nebylo nastaveno jako povinné. Jinak, co se týče desek, tak je výhodou, že všechna copy centra mají pro většinu fakult předpřipravené vzory a není nutné cokoliv vymýšlet. Stačí jen v seznamu vybrat příslušnou fakultu. Jediné, co je tedy třeba v případě vazby rozhodnout, je místo, kam poneseme práci svázat, případně i vytisknout.

Copy center je dost a při bližším zkoumání mezi nimi najdeme obvykle jen několik rozdílů. Ten největší asi v ceně, za jakou vám vše udělají. Ostatní odlišnosti spočívají obvykle rozsahu poskytovaných služeb. Při výběru copy centra bych se doporučil řídit doporučeními a zkušenostmi vašich předchůdců, kteří vám buď řeknou osobně, kde a za jakých podmínek svůj text vázali nebo se můžete podívat na doporučení na internetu, kterých také najdete celou řadu. Porovnávat můžete třeba podle ceny. Na druhou stranu, já bych doporučil vzít v úvahu i místo, kde si budete svázané práce vyzvedávat. Čím blíže místu odevzdání centrum je, tím větší budete mít jistotu, že stihnete vše odevzdat včas i v případě, že na poslední chvíli a na místě budete muset cokoliv v práci upravit. Také snižujete riziko, že práci cestou někde necháte nebo vám ji nějaký zákeřný „škodič“ ukradne a vám zbudou jen oči pro pláč 🙂 Na druhou stranu tady bude asi větší provoz, než ve vzdálenějších copy centrech, protože toto doporučení budou mít všichni. Já odevzdával v Dejvicích a zde jsem si také vybral copy centrum pro svázání. Nedělal jsem to ale na poslední chvíli. S cca. s týdenním předstihem jsem si nechal připravit desky. Stránky, které jsem si vytiskl, jsem do copy centra přinesl cca. 3 dny před odevzdáním. Díky rezervě mně stačilo svázání do druhé dne, čímž jsem ušetřil za expresní vazbu. Takže v klidu jsem přišel a v klidu odešel se vším, co jsem potřeboval.

Minimálně nechat si předem vytvořit desky doporučuji všem. Stejně tak přijít vázat alespoň s denním předstihem před odevzdáním. Asi by vám to stihli svázat včas i na poslední chvíli, ale za ten stres to nestojí. V každém případě se předem podívejte na stránky copy centra, co všechno svázání obnáší a jak probíhá. Já, ve své nedůvěře, jsem se pro jistotu do vybraného centra zašel asi týden předem raději i osobně povídat a zeptat se, zda to, co píší na stránkách je pravda. Ale to je asi spíš již hodně velká paranoia. Po svázání si raději ještě v místě vše překontrolujte. Kdyby náhodou něco vypadlo nebo bylo přehozené, můžete to obvykle rovnou na místě opravit. Neřešte ale drobnosti. Jako třeba já s těmi dříve zmiňovanými chybnými okraji. Jenom zbytečně znervózníte. V mém případě to žádnou roli nehrálo a byl jsem smířený s případnou výtkou. Nakonec se nic nestalo a tato drobnost nehrála žádnou roli. Podobně tomu bude určitě i ve vašich případech. Typicky se připravte na situaci, že ihned po otevření textu práce narazíte na hrubku nebo překlep 🙂

Máme svázáno a míříme na místo odevzdání? Kontrolní otázka. Máme opravdu hotové vše, co je potřebné pro odevzdání? Když se ptám, tak asi ne 🙂 Je třeba se ještě zmínit o elektronických přílohách. Přestože se dnes téměř všude odevzdávají mimo fyzických kopií prací také kopie elektronické, je nutné se zmínit o přílohách. Především těch, co nejsou v tištěné podobě a tudíž i samotném textu. Dříve bývalo zvykem, řekl bych povinností, že se jako součást práce odevzdávalo i CD, popřípadě USB flashdisk, na které byly všechny v textu zmiňované elektronické přílohy uložené. A i když žádné elektronické přílohy k práci nebyly, odevzdávala se na tomto doplňkovém médiu alespoň elektronická verze textu, včetně všech zdrojáků, které byly pro tvorbu textů a samotnou práci použity. Tj. obrázky, tabulky atd. Pokud se psal kód, tak také zdrojový kód. Někteří občas přidávali i elektronickou podobu článků, které při psaní použily a které je dobré mít k textu samotné práce také k dispozici.

V copy centrech máte možnost si do práce nechat přilepit záložku, do které CD / USB flashdisk jednoduše vložíte. CD nebo USB Flashdisk doporučuji použít vždy, když jsou vaše přílohy rozsáhlé a nemusely by jít nahrát na odpovídající odevzdávací server, kam práci v elektronické podobě nahráváte. Čímž jsme se dostali k tomu, že text práce a přílohy je nutné v rámci odevzdávání také nahrát v elektronické podobě do odevzdávacího systému. A který systém to je? U nás na fakultě je to všemi oblíbený a opěvovaný KOS, na FITu pro to mají vlastní systém, který to ale do KOSu přenese. Informace, potřebné pro kompletní odevzdání práce najdete na stránkách fakulty, včetně upozornění, že nejprve musíte práci nahrát do KOSu a teprve potom přinést vytištěné kopie textu práce. Pro jiné fakulty budou určitě podobné instrukce k dispozici také. Tímto způsobem odevzdáváte i všechny elektronické přílohy, o kterých jsem mluvil. U zadání práce, které je také součástí elektronické kopie textu si dejte pozor, abyste nevložili elektronickou kopii zadání i s podpisy (sken originálu). Ohrozili byste tím bezpečnost všech, kteří se musí na zadání podepsat a možná je to i žalovatelné z pohledu GDPR. Mám dojem, že toto je dokonce jedna z věcí, která se při fyzickém odevzdávání kontroluje. Díky tomu by vám práci nemuseli přijmout a bylo by nutné práci rozvázat a vložit zadání znovu. Nehledě na to, že je nutné práci znovu nahrát na server, což není vůbec jednoduché.

Odevzdání práce

V okamžiku, kdy máme vše odevzdáno (nahráno) již totiž nelze měnit záznamy v systému. Ve výjimečných případech může odemknout přístupový zámek pro nahrání nové verze souboru referent katedry, ale toto se nedoporučuje, protože dle časového razítka odevzdání pak nebude sedět finální termín odevzdání a může to vzbudit různé pochybnosti. Což mimo jiné byl, kromě zjednodušeného procesu zveřejňování prací, důvod, proč se k nahrávání do systému přistoupilo. Díky tomuto kroku je možné sledovat dodržování oficiálních termínů odevzdávání prací a omezit možné podvádění. Jak toto podvádění fungovalo? Obvykle byl termín odevzdání práce v pátek a někdy se studentům povedlo ukecat referentky, že odevzdají práci až v pondělí, čímž získali další dva dny na dokončení. Jakmile ale na toto pozdní odevzdání někdo poukázal, protože to byla neoprávněná výhoda, nastal obrovský problém. Proto se rozhodlo, že díky ukládání prací do systému, se tyto praktiky omezení. Podle mého názoru je to logické a správné. Konečný termín se dodržet musí. A když ne, je nutné za to nést následky. Navzdory tomu, že pozdější realita (tj. praxe), kam studenti po ukončení studia přejdou, je typická konstatováním, že každý termín se dá posunout a od toho, aby se termíny překračovaly, tady jsou. V případě závěrečné práce se vždy držte pravidla, že termín odevzdání je konečný a neměnný. Lepší je stanovit si a nedodržet vlastní interní termín.

No a teď již konečně můžeme odevzdat i fyzicky vytištěnou a svázanou práce. Počet kopií odpovídá požadavkům na typ práce a fakultě, kde studujeme. U mé disertace to byly tři místo dvou, které se používají u běžných závěrečných prací. Ale to je dané vyšším počtem oponentů. Jinak vám samozřejmě nikdo nebrání si vytisknout a svázat neomezený počet kopií, které můžete dávat třeba jako dárek při vašich významných životních událostech nebo při nástupech do různých zaměstnání. Pokud nevíte, kde svázaný text práce fyzicky odevzdat, tak je to vždy na katedře, pod jakou během studia patříte. Tedy ne na studijním oddělení fakulty, ale studijnímu referentovi katedry, který(á) je tou pravou osobou, za kterou máte jít. V případě, že patříte na naší fakultě pod Karlovo náměstí, neztrácejte čas cestou na oficiální studijní oddělení v Dejvicích. Tam vás stejně, pokud tam vůbec budou, pošlou na příslušnou katedru na Karlovo náměstí.

Dopředu si určitě zjistěte, jestli katedra neomezuje čas, do kdy bude práce přebírat. Přebírání práce referentem, spojené s kontrolou odevzdávaného textu, zabere určitý čas, který není neomezený. Čím blíže konci finálním termínu odevzdání přijdete, tím větší frontu najdete a tím více nevrlejší studijní referenti mohou být. Nejhorší, co se vám v tomto okamžiku může stát je skutečnost, že po formální stránce bude v práci nalezena nějaká chyba. Pokud odevzdáte těsně před koncem, tak máte téměř jistě smůlu. Lepší je tedy jít odevzdávat s předstihem. Já jsem svou disertaci šel odevzdat dva dny před oficiálním termínem odevzdání, tj. vlastně ihned po té, co jsem si ji vyzvednul v copy centru. Bylo to v klidu. Přede mnou byl jenom jeden člověk, který shodou okolností musel ještě práci opravit. Já byl v pohodě, protože vše podstatné jsem měl vyřešené již předem. Počkal jsem klidně na formální kontrolu a po stvrzení referentkou, že je vše v pořádku jsem konečně po delší době přepnul do stavu klidu. Ten bohužel skončil ihned po příchodu do kanceláře, kde na mě čekala všechna odložená práce 🙁 Ale měl jsem to za sebou. Referentka v systému odškrtla odevzdání a kopie šly oponentům. A jak moje práce vypadala? No není to nádhera?

obrázek mé disertace

Předání k oponentuře znamená, že práce je předána vedoucímu práce k akceptaci a udělení zápočtu. Pozor! Jedná se o dvě různé aktivity. Zápočet je udělen za to, že jste splnili předmět, což z hlediska samotné práce nemusí znamenat vůbec nic a teoreticky dá se studentovi udělit i bez odevzdané práce. Nicméně, u nás na fakultě udělení zápočtu a připuštění k obhajobě předchází akceptace práce vedoucím, na základě které jde do procesu sepsání posudků. Tj. nyní je na hodnotitelích práce, aby odevzdanou práci posoudili a ohodnotili. Klidně i negativně. Ale ke státnicím jdete. Mně osobně obě části v podstatě splývají, protože za dobře odvedenou práci si student zaslouží jak zápočet, tak i akceptaci. Ale možná jsou situace, kdy tomu tak není.

Důvod, proč k tomuto rozdělení došlo, si pamatuji. Šlo o to, že si někteří vedoucí stěžovali na to, že studenti moc nepracovali, ale práci odevzdali a dožadovali se připuštění k obhajobě. Tedy podmínky pro zápočet z jejich pohledu splnili. Ale pro vedoucího to často znamenalo, že student mu svou nekvalitní prací u obhajoby udělal ostudu nebo došlo před komisí k velmi nepříjemné hádce. Nemluvě o tom, že někteří studenti, obvykle ti, co se později angažovali i v politice, si oficiálně stěžovali u vedení fakulty. Jednoduše řečeno, nastavily se jasná pravidla pro připuštění práce k obhajobě. 

A je to. Máme odevzdáno, čekáme na posudky a samotnou obhajobu. Tímto bych náš seriál mohl skončit. Já tak nicméně ještě neudělám. V příštím příspěvku to celé shrnu, protože co by to bylo za projekt bez závěrečného vyhodnocení 🙂 Také se v krátkosti zmíním, o čem jsou posudky a co od nich očekávat. Vše pak zakončím samostatným příspěvkem o obhajobě. Pokud jste si tedy tuto sérii příspěvků oblíbili, vězte, že náš čekají ještě dva příspěvky. Alespoň doufám 🙂

Podělte se s ostatními
Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *