Po rozhovoru s vedoucím centra J. Kočím pokračujeme rozhovorem s jeho zástupcem P. Náplavou. Ten je v centru primárně odpovědný za výuku a nově i vědecké aktivity. Ve většině případů je to tedy první osoba centra, se kterou se studenti během svého studia setkají. Ať již při výuce předmětů nebo práci na závěrečných pracích. Také jeho rozhovor jsme z důvodů délky rozdělili na dvě části. V první části se podíváme na to, jak on vidí a vnímá vznik centra, ve druhé pak na jeho práci a osobní názory. Začtěte se tedy do toho, co o sobě v rámci položených otázek prozradil.
1) Proč jste založili CZM?
Jednou z motivací bylo to, že jak já, tak i kolega Kočí jsme s akademickým prostředím i po ukončení našeho studia nikdy neztratili kontakt. Já asi víc, protože i když už jsem na fakultě nepůsobil, vždycky jsem si udržoval alespoň minimální úvazek pro výuku a byl v intenzivním kontaktu s bývalými kolegy z Katedry počítačů. Například jsem nikdy neopomněl přijít na vánoční večírek a různé oslavy narozenin 😀 Když jsme končili s vlastním podnikáním a přemýšleli o tom, co budeme chtít dále ve svém životě dělat, zvažovali jsme jako jednu z variant i to, že bychom se vrátili na fakultu. A to ne jako běžní učitelé, ale spíše nositelé zajímavých znalostí, s potencionálem jejich dalšího akademického rozvoje a využití. V praxi jsme viděli, že to, co děláme, u nás na univerzitě chybí a přitom by to mělo být její součástí. Představa byla, že něco z našich znalostí se využije při výuce, něčím vypomůžeme při rozvoji fakulty/univerzity a v neposlední řadě začneme nad tím, co známe, dělat i vědu a posuneme sami sebe a tím i fakultu kupředu. Také jsme tak nějak došli do stavu, alespoň já, že škole bychom alespoň částečně měli vrátit něco z toho, co nám dala a pomoct jí v jejím rozkvětu.
2) Co založení CZM předcházelo?
Na začátku byla myšlenka, že bychom mohli založit kompetenční centrum (centrum excelence) s orientací na procesní řízení a informační systémy. S touto hrubou myšlenkou jsme přišli za bývalým děkanem fakulty a na několika schůzkách došli ke společné shodě. Díky tomu jsme dostali prostor (myšleno nejen místnost) pro založení CZM a mohli začít s jeho reálným budováním. Brzy jsme se ale přesvědčili o tom, jak už to v praxi bývá zvykem, že velká část našich představ byla naivních a téměř rok trvalo, než jsme poslání a vizi centra jasně vymezili. Je třeba poděkovat jak bývalému, tak i současnému děkanovi, že nás při tom plně podpořili a podporují, protože vybudování jakéhokoliv centra, i když je stejně jako v našem případě malé, vyžaduje čas, trpělivost a v neposlední řadě také finanční podporu. Proto je třeba poděkovat také dalším členům akademické obce za dlouhodobou důvěru a hlavně trpělivost. Například panu tajemníkovi a pracovníkům děkanátu, že nám pomohli s první interním projektem procesního mapování, který se stal základem pro další rozvoj našich aktivit v této oblasti.
3) Jaká byla motivace k prodání firmy a vybudování CZM?
Cesta k prodání firmy a založení CZM nebyla krátká. Vše začalo tím, že jsem kolem roku 2000 přišel do firmy, kterou vlastnil kolega Kočí a stal se jejím spolumajitelem. Společně jsme rozjeli novou divizi pro implementaci informačních systémů. Po několika letech k nám majetkově vstoupil strategický partner, který chtěl své aktivity o oblast informačních systémů rozšířit. A než aby budoval celou takto orientovanou část od začátku, rozhodl se, že koupí někoho, kdo se v této oblasti již pohybuje. Velkou roli v tom, proč si vybral zrovna nás, hrál mimo jiné fakt, že jsme s partnerem udržovali dlouhodobé obchodní vztahy a znali se s majiteli. Díky pozdější akvizici tohoto partnera velkou nadnárodní korporací, která se chystala vstoupit na burzu v Londýně, nám nakonec nic jiného, než prodat své podíly ve firmě, nezbylo. Stali jsme se zaměstnanci, ale časem jsme zjistili, že nás to nenaplňuje a začali přemýšlet co dál. A opět se sešlo několik událostí, které nás dovedli k tomu, že jsme z firmy odešli a založili CZM. Tou pověstnou poslední kapkou asi byla reorganizace, která z našeho pohledu znamenala posun k horšímu (myšleno z hlediska náplně práce a ne financí). V neposlední řadě jsme podvědomě cítili, že možná máme poslední šanci na velkou změnu v našem životě. Když to všechno sečteme, tak se dostaneme k tomu, že letos slavíme již páté výročí existence CZM. Přestože rozhodování o odchodu z celkem velké a stabilní firmy do nejistoty nebylo jednoduché, jsem dnes za to rozhodnutí rád. Například proto, že zatím většinou dělám to, co mě baví.
4) Jak jste získali partnery pro CZM?
Cest pro získání bylo a je několik. Například společnost Microsoft jsme si přivedli ze svého předchozího podnikání a díky podpoře některých jejich pracovníků (třeba i absolventů naší fakulty) z něj udělali jednoho ze strategických partnerů. U strategického partnera IBM to bylo trochu jinak. Vzpomínám si, že jsem potřeboval pro vyzkoušení stáhnout nějaký materiál ze stránek IBM, kde jsem se musel zaregistrovat. Jako správný poctivec jsem vyplnil naši fakultu a na základě toho jsem byl osloven zástupcem IBM pro akademické instituce. Z počátku to bylo takové opatrné, ale díky jedné veselé příhodě (o ní třeba někdy jindy) jsme se rozhodli to rozjet ve velkém a dnes je IBM náš klíčový partner. A musím říct, že to bylo správné rozhodnutí. Ostatní partnery jsme buď oslovili přes výuku, strategické partnery nebo nás kontaktovali sami. Ne s každým jsme se ale byli schopni dohodnout na vzájemně výhodné a dlouhodobé spolupráci. Někteří holt pořád nechápou, že spolupráce musí být výhodná pro všechny strany. Co mě osobně vždy dovede vytočit, je tvrzení některých partnerů, že všechno děláme špatně, ale při otázce, co udělají pro to, aby to bylo jinak, většinou tvrdí, že něco připravují. Ale téměř nikdy s ničím nepřijdou. Naopak již o nich není slyšet.
5) Zhodnoceni zpětně za těch 5 let působení CZM?
Za sebe jsem s tím, co jsme dokázali a kam jsme došli, spokojený. Prožili jsme lepší i horší chvilky, zažili vznik a odloučení nové fakulty, výměnu na pozici vedení fakulty, rozjeli nové předměty, zrealizovali a spustili celou řadu projektů, získali dobrou pověst, usadili se jak u partnerů, tak i na univerzitě, začali si budovat pozici mimo fakultu, vypsali a společně se studenty obhájili celou řadu závěrečných prací, spustili studentské stáže u nás v centru a tak bych mohl ještě pokračovat. Jsem rád, že jsem u toho všeho byl a doufám, že dlouhou dobu ještě budu. Takže z mého pohledu to bylo a hlavně pořád je fajn 🙂
6) Máte pro činnost centra nějaký vzor?
Konkrétní vzor nemáme. A i když je pravda, že obecné doporučení na vytvoření centra kompetence bylo impulzem pro vznik centra, nikým konkrétním jsme se neinspirovali a vše jsme budovali od začátku sami. Možná se podobáme kompetenčním centrům na jiných univerzitách, ale my se s nikým nesrovnáváme. Ani nikoho aktivně nevyhledáváme. Spíš se, když se s někým podobným potkáme, snažíme vzájemně inspirovat. Primárně se, i díky naší zkušenosti z vlastního podnikání, snažíme podobat úspěšně fungujícím firmám. Mít srovnaný rozpočet, mít dobré jméno a výsledky, přitahovat zájem „zákazníků“ a neustále přicházet s něčím novým a inovativním. Zatím se nám to vcelku úspěšně daří plnit.
7) Jaké máte plány s CZM?
Velké 🙂 Ale buďme vážní. První věc, kterou bych ze svého pohledu chtěl výrazněji rozvinout, je vědecká činnost centra. Vždycky jsem z ní měl velký respekt, ale po účasti na konferenci CBI 2013 ve Vídni jsem zjistil, že může být jednak spojená s tím, co přímo děláme, ale i hodně prakticky zaměřená. Chce to se jen nedržet při zdi. Po těch pěti letech máme již co prodávat a „přetavit“ do vědy. Druhá věc, která mě a vlastně nás od začátku centra provází, je rozšíření výuky. Opět na konferenci CBI jsem zjistil, že zajímavá věda se dá dělat i nad výukou a zcela mě uchvátil koncept oboru „Business Informatics“. Mým snem je takový obor otevřít u nás. Myslím si, že na naši školu by krásně zapadnul. Doplnil by v magistru zatím nepokračující obor STM MI a určitě by také přitáhnul celou řadu studentů, které nenaplňuje manažerský pohled, vyučovaný minimálně na ČVUT. A možná ani žádné škole u nás. Uvidíme. Nějaké snahy se rozjíždějí, ale když se to nepovede, tak bych alespoň rád naše centrum prosadil do mezinárodní komunity, která se touto problematikou zabývá. No a v neposlední řadě bych byl rád, kdyby se nám ještě více povedlo propojit se s partnery do úrovně, kdy po nás nebudou jen chtít „nejlepší“ studenty, ale budeme přímo na škole realizovat společné projekty. Tak aby byly přínosem nejen pro partnery a studenty, ale také pro CZM a celou univerzitu. Je to ale těžký a ze strany partnerů často nepochopitelný úkol 🙁
8) Kdybyste mohli mávnutím kouzelného proutku změnit na CZM jednu věc, co by to bylo?
Na CZM asi nic. Když nad tím přemýšlím, tak všechno souvisí se vším a změna jedné věci by ovlivnila některou z jiných. Asi by nás to takto jednoduše ani nebavilo. Ale kdybych přece jen měl k dispozici kouzelný proutek, tak bych jej využil k něčemu jinému. Podobně jako kolega bych se vrátil ke svému „prvnímu“ postraguálnímu studiu a „došvihal“ bych se k jeho dokončení. Z dnešního pohledu chybělo málo a začínat znovu není nic jednoduchého. Možná bych se také víc zamyslel nad svým osobním životem. Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, že by měl myslet nejen na ostatní, ale i na sebe.
9) Na co jste v CZM nejvíce hrdí?
Na to, co jsme vybudovali a jakou máme pověst. Hlavně ta dobrá pověst je klíčová. Její získání nám trvalo dlouho a znamená pro nás, že se k nám studenti vracejí i jako absolventi, doporučují nás svým následníkům, vůči partnerům jsme upřímní a nikdo nám nemůže cokoliv vyčítat. Všechno toto se dá ale velmi rychle a jednoduše ztratit. Proto je a vždycky bude udržení dobré pověsti na prvním místě způsobu našeho fungování. Bez ohledu na to, co to obnáší a vyžaduje.
10) Jaké tři doporučení byste dali studentům, co se chtějí pohybovat na hranici IT a businessu?
1. Když nevíte co a jak, tak přijďte k nám a my se vám pokusíme pomoct.
2. Nebojte se a hledejte příležitosti, které se kolem vás nabízejí. Od aktivit Kariérního centra, přes různé vyzvané přednášky, různé spolky na ČVUT nebo jiných školách, různé soutěže a stáže. Třeba u nás. Během studia máte totiž jednu z mála možností, jak si bezbolestně vyzkoušet věci, na které po skončení školy nebudete mít čas. A třeba poznáte, jako celá řada vašich předchůdců, že vaše představy o některých věcech jsou mimo realitu. Minimálně si je ale vyzkoušíte a nebudete si je později vyčítat.
3. Nebojte se vycestovat a strávit nějakou dobu v zahraničí. Umět se o sebe postarat, zapadnout do týmu, udělat práci nebo absolvovat studium s cizími lidmi je výborným základem pro manažerskou a analytickou práci. Možná to na první pohled není zřejmé, ale umět uřídit sám sebe je základem pro řízení jiných. Stejně tak je pro tento typ práce nezbytným předpokladem umění nebát se komunikovat s jinými a cizími lidmi. K tomu všemu pak patří i finanční stránka, kdy se musíte i při sebelepším stipendiu umět uživit.
Pavel Náplava