Načítám...
Postřehy z akcí

CBI 2013 – 15th IEEE Conference on Business Informatics in Vienna

Pracovní náplň většiny vědecky zaměřených pracovníků, bez ohledu na to, zda působí na akademické nebo jiné půdě, je vždy spojena jak s vědeckým bádáním, tak především prezentací výsledků. Sedět zastrčený v laboratoři a „kutat“ si na tom, co mě zajímá je fajn, ale pokud se chce člověk minimálně uživit, musí výsledky své práce prezentovat. Ať již formou vědeckého článku nebo spíše vědeckým článkem a příspěvkem na konferenci. V ideálním případě prestižní. Proto jsou také studenti doktorského studia od začátku vedeni k tomu, aby své výsledky a svou práci průběžně publikovali a prezentovali. Ono se to možná na první pohled nezdá, ale skutečnost, že si člověk zformuluje své myšlenky a pak ještě o nich diskutuje, dokáže člověka nejen posunout o notný kus dál, ale často také dostat ze slepé uličky. Lze se tak mimo jiné vyhnout cimrmanovskému „Teď tady byl….“:-) Nebylo by na škodu, kdyby se toto začalo prosazovat i do magisterského studia. Tj. naučit diplomanty, aby své diplomové práce prezentovali a obhajovali nejen před státnicovou komisí, ale také  jiným fórem posluchačů. A nemusí jít nutně jen o komunitu vědátorů. Jít s kůží na trh je určitě zajímavá zkušenost, protože co si budeme povídat, obhajovat něco před státnicovu komisí, kde členy většinou známe, je něco jiného než jít prezentovat a obhajovat své myšlenky před lidi, kteří se tematikou aktivně zabývají dlouhou dobu a jsou schopni o ní „smysluplně“ diskutovat. Není lepší reklamy, než nebát se prezentovat sebe a své výsledky. Někde to již pochopili, ve většině případů je to ale jen v říši snů.

Vraťme se ale zpět k bádání a prezentaci výsledků. Úskalím, zvláště pro mladé vědce a doktorandy, je schopnost dostat se na konferenci, která za něco stojí. Tj. jsme schopni z ní dostat jak kvalitní zpětnou vazbu ke své práci, tak i zvýšit povědomí o sobě a vlastním výzkumu v rámci vědecké komunity. I věda je zajímavý „business“ a každý, kdo se v ní umí pohybovat, dokáže získat nejen uznání, ale také se případně i zajímavě finančně zajistit. V tomto ohledu je dobře, že existuje možnost účastnit se „malých“ vědeckých konferencí jako je například Poster u nás na fakultě, kde si zvláště nováčci na začátku své vědecké kariéry uvědomí, o čem prezentace výsledků je a co od ní očekávat, aniž by to bylo bolestné a nákladné. Od těchto „malých“ konferencí pak postupně vede cesta k těm „velkým“, které jsou tou pravou „hvězdnou vědeckou show“. Cesta je to trnitá, ale ani když se člověk na tuto úroveň propracuje, nemá vyhráno a nejde to samo.

Má osobní zkušenost je taková, že na začátku panuje nadšení. Našel jsem konferenci, kde budu moct světu ukázat co dělám a jak jsem dobrý. Ne-li nejlepší. Jenomže takovýchto lidí je na světě hodně a ne každý se na vybranou konferenci může dostat. Ať již z důvodů finančních, protože konference se koná na druhém konci světa nebo častěji, o čemž se člověk přesvědčí jen když se na kvalitní konferenci snaží dostat, z důvodů nízké kvality výzkumu. Finanční problémy většinou nejsou tak velkým problémem, protože když se jedná o dobrou konferenci, s výrazným vědeckým dopadem například do publikační činnosti školy, peníze se vždycky nějak najdou. Od toho existují různé podpůrné fondy a finanční rezervy. Klíčový je především obsah, ale i forma příspěvku. Sepsat dobrý článek, ve většině případů v angličtině, není jen tak. Zvláště pro nováčka. A ani výborná kvalita nemusí automaticky znamenat přijetí, protože známosti a existující komunity vědců kolem konferencí znamenají, že se preferují vlastní příspěvky na úkor jiných. Na nové vědce tak často nezbývá prostor a jejich příspěvky jsou odmítnuty. Toto je jeden z kritických bodů, který dokáže nejednoho začínajícího vědce odradit. Cestou je zkoušet to dále a pokud možno se také dostat do nějaké komunity. Někdy to až nápadně připomíná „Hlavu 22“. Když se konečně povede projít sítem výběru a příspěvek je přijatý, nastupuje krátkodobá euforie z toho, jak je člověk dobrý, protože jeho příspěvek přijali. V zápětí ale ihned přichází fáze pochyb, zda bude schopen, opět většinou v angličtině, svůj příspěvek odprezentovat a hlavně obhájit v následných diskusích. „Bude moje angličtina dostatečná? Vím vše podstatné? Budu schopen vše zdůvodnit a odvodit? Jak se sám obhájím proti většině těch odborníků, kteří znají úplně všechno a lépe než já? Nebylo by přece jen lepší, aby můj příspěvek raději nepřijali a já si v klidu mohl kutat a myslet, jak jsem nejlepší?“ Nebylo.

Dobrá konference se totiž vyznačuje přátelskou a vstřícnou atmosférou. Oni i ti zkušení odborníci jednou začínali a vědí, že dobrá rada a pomocná ruka je nad zlato. Odnést si včas dobrou radu, včetně vysvětlení proč něco nemá smysl nebo doporučení vhodné literatury je skutečnost, která dokáže ušetřit spoustu času a stresu. Důležitou podmínkou je ale být během konference alespoň „pasivně“ aktivní. Tj. diskutovat s těmi, jejichž příspěvky jsou zajímavé nebo se nebát, když vás někdo osloví, pustit do diskuse. Sedět nečinně v koutě a říkat si, že těm lidem pošlete email není tou správnou cestou, jak se dostat do vědeckého povědomí. Navíc, kontakty se hodí vždycky. Například při hledání spolupráce nebo zajištění účasti na nějaké další konferenci. Nikdy nevíte, v čem může být získaný kontakt přínosný. Po konci konference je třeba, ideálně ihned, využít energie a nadšení, které si člověk ve většině případů odnese. „Zvládl jsem to; moje práce někoho zaujala; chci se zúčastnit další akce; musím to dokázat atd.“ Toto jsou nejčastější pocity, které jsem si alespoň já, z účasti na konferencích odnesl. Jenom je třeba neusnout na vavřínech! O tom vím také své 🙁

Všechny popsané euforické pocity jsem si mohl, díky spolupráci s IBM, opět (s radostí) po delší době připomenout, protože se nám povedlo navštívit jednu zajímavou konferenci, která se pod záštitou IEEE konala v nedaleké Vídni. O dojmech a pocitech jsem napsal docela dost na facebooku, ale protože můj pohled je přece jen zkreslený jistou historickou zkušeností, rozhodli jsme se, že se o své zkušenosti a dojmy ze své první „větší“ konference podělí i Radek Hronza, který se konference účastnil také. On byl vlastně ten důležitý účastník, zatímco já jen ten druhý. Věřím, že jeho pocity a zkušenosti jsou také zajímavé a jak se sami dočtete, jenom potvrzují mé úvahy. Pojďme se tedy v několika odstavcích podívat na to, jak celou akci viděl on.

Pavel Náplava

Radku, konference CBI 2013 byla tvou první větší a zahraniční konferencí, které jsi se zúčastnil. Jak teď, po cca. měsíci zpětně vnímáš svou účast? Jak to vlastně celé bylo? Co sis z konference odnesl?

Nejdříve bych rád pozdravil čtenáře CZM blogu. Než začnu povídat o svých pocitech z konference, tak bych rád na začátek popsal jakým způsobem jsme se o konferenci dozvěděli a co vše bylo potřeba udělat, abychom se tam dostali.

V lednu letošního roku jsem dostal od J. Loudy z IBM tip na zajímavou konferenci. Po přečtení základních informací jsme se s bývalým kolegou Michalem Špetou rozhodli, že bychom se jí rádi zúčastnili (bohužel, i v našem případě byla nejdůležitějším kritériem účasti finanční náročnost). Tehdy nás nejvíce zaujala podsekce  Transformation and Business Process Centers of Excellence: Case Studies v sekci Business Process Engineering.

V průběhu února jsme se ve volných chvílích věnovali tvorbě článku na zmíněné téma. Výsledkem byl 4 stránkový článek v anglickém jazyce, který byl zaměřen na případovou studii našeho, na business process management, zaměřeného kompetenčního centra (CZM). Zaměřili jsme se především na popis historie CZM, důvodů jak a proč se z CZM postupem času stalo Business Process Center of Excellence na ČVUT FEL a na popis projektu procesního řízení na ČVUT FEL. Článek jsme na začátku března odeslali a čekali, zda zaujme odbornou komisi a zda budeme pozváni k účasti a prezentaci článku na konferenci. V květnu nám bylo odpovězeno, že článek komisi zaujal, ale pro nedostatečnou vědeckost (čehož jsme si byli od počátku vědomi) je nám nabídnuta účast v tzv. „Industry tracku“. Vzhledem k tomu, že úspěšnost přijatých článků na konferenci byla pouze okolo 30% a z České republiky jsme byli vybráni jako jediní, jen tato zpráva samotná pro nás znamenala velký úspěch.

Díky informaci o téměř jistém přijetí a prestižnosti konference, podporované organizací IEEE, se nám podařilo zajistit potřebné finance. Nic tedy nebránilo tomu, abychom nabídku přijali a na konferenci vyrazili. Jak už se zmínil Pavel Náplava v textu výše, tak v účasti jsme viděli především zajímavou příležitost, jak získat zkušenost z mezinárodní konference v zahraničí. Současně jsme chtěli získat zpětnou vazbu na činnosti CZM a témata našich disertačních prací. Případně navázat nové kontakty.

Před samotným odjezdem do Vídně bylo potřeba kromě zařízení potřebných formalit (jízdenky, ubytování a jiné poplatky) ještě vytvořit 30min. prezentaci obsahu našeho článku. Na přípravě prezentace jsem spolupracoval kromě Michala Špety ještě s Pavlem Náplavou, který se mnou příspěvek na konferenci i prezentoval. Dle harmonogramu konference jsme náš příspěvek prezentovali již druhý den konference od 15 hodin. Vzhledem k tomu, že do té doby jsem se účastnil pouze konferencí, kde se články prezentovali jen v podobě rozpravy u posteru, jednalo se pro mě o novou zkušenost. Byl jsem značně nervózní při představě, že budu muset v angličtině 30 minut prezentovat výstupy před desítkami či stovkami odborníků na dané téma. Nemluvě o návazné diskuzi nad výstupy. Naštěstí jsem měl oporu u kolegů a díky společné práci jsme vše zvládli. I přes drobné chyby a výpadky anglických slovíček skončila prezentace úspěchem. Dokonce jsme svou prezentací a prezentovanými výsledky vyvolali zájem některých posluchačů natolik, že se rýsuje spolupráce se zajímavými zahraničními institucemi.

A jaké jsou tedy mé pocity z mé první zahraniční konference? Nyní, s odstupem času, hodnotím účast na konferenci jako velice zajímavou a přínosnou. Nejenom, že to byla nová zkušenost k nezaplacení, ale pomohlo mi to také k urovnání myšlenek v daném tématu, částečnému ověření prospěšnosti tématu mé disertační práce a ověření toho, že to, co děláme v CZM má smysl.

Závěrem bych jen doporučil všem studentům, aby se nebáli a v případě možnosti využili šance vyjet prezentovat výsledky své práce do zahraničí, případně i na nějakou tuzemskou konferenci. Dozvíte se nejenom nové informace, získáte zpětnou vazbu od odborníků na obsah a výstupy vaší práce, ale ověříte si i své prezentační schopnosti v cizím jazyce. Jen ve škole se toto nenaučíte a jedná se o ideální přípravu pro svou budoucí kariéru. Možností je plná spousta. Jen je nutné je aktivně hledat a něco pro to udělat. Například v CZM je tato možnost nabízena všem aktivním studentům již od bakalářského studia. Nebojte se a vyjeďte prezentovat nejen sebe, svou práci, ale i Českou republiku 😉

Radek Hronza

Podělte se s ostatními
Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *