Načítám...
Postřehy z akcí

CZM teambuilding v Hlavici

Bylo, nebylo, za stovkami věží a stovkami paneláků se nad vytunelovaným tunelem Blanka v blízkosti nově stavěného úseku metra A zrodila myšlenka na uspořádání dalšího ročníku teambuildingu současných i bývalých členů Centra znalostního managementu FEL ČVUT. Autorem chvályhodného nápadu nebyl nikdo jiný než pro všechny čtenáře článku známý Ing. Jan Kočí, který hledal ideální způsob stmelení stále fluktuujícího týmu analytiků a vývojářů při CZM. Jako místo konání třídenního podniku byla vybrána chata p. Kočího v Hlavici u Mnichova Hradiště. Počáteční problémy s nalezením vhodného termínu byly překonány, organizační záležitosti spojené s teambuildingem zařízeny, důležité informace zainteresovaným osobám rozeslány a zbývalo jediné. Počkat si na pátek 16. srpna 2013. Termín pobytu se neúprosně blížil…

Před vyprávěním o průběhu letošního ročníku teambuildingu na chatě v Hlavici si dovolím malou vsuvku. Co je to teambuilding? Jednoznačnou odpověď na prostou otázku není vůbec jednoduché formulovat. Pokud využijeme služeb překladače, rozumějme vlastní hlavy, dojdeme k českému výrazu budování týmu. Budování týmu? Stále nás možná neopouští hluboko do hlavy zavrtaná myšlenka, jestlipak zmíněný výraz plně vystihuje podstatu věci. Jak už to tak obvykle bývá, charakterizovat cizí pojem dvěma slovy nelze. Jestliže k prostému budování týmu přidáme faktory typu zlepšování týmové spolupráce, stmelování týmu, hledání netradičních řešení hravou formou či zážitkové vzdělávání budeme konečně na správné cestě k pochopení. Jedná se tedy zjednodušeně o moderní způsob zlepšování vztahů a výkonů na pracovišti…

Den D konečně nastal! Přestože v anglické vojenské řeči znamená den D (D-Day) výraz pro začátek válečného útoku či operace, můj první úkol mě překvapil – nakoupit dvě krabičky diabolek a k tomu několik plynových bombiček do pistole. Po splnění úvodní mise jsme se v autě p. Náplavy vydali na cestu do neznáma. Na venkov. Pro mnohé účastníky znamená venkov rodnou domovinu, avšak z výrazu některých šlo vyčíst, co si o sedlácích a podobných zaměstnáních, samozřejmě vtipem, myslí. Naštěstí jsme nedopadli jako sedláci u Chlumce a tak nás po příjezdu čekal p. Kočí, nikoliv s chlebem a solí, ale se vzduchovkou, pistolí, lukem, kuší, foukačkou, fotbálkem, malým stolním tenisem, sítí, raketami, míči a míčky mnoha druhů. Úplný výčet sportovních a volnočasových aktivit, které nám byly nabídnuty, by byl ještě delší…

Slušelo by se a patřilo, abych se alespoň v krátkosti zmínil o průběhu celé akce:

  • První den se nesl ve znamení čekání na příjezd pivního sudu. Člověk se nemůže divit, když organizaci pivních záležitostí má na starosti stážista, který dorazí jako jeden z posledních. Pravá a nefalšovaná studentská slina se mezitím dostavila. Večer fotbal, fotbálek, ping pong a grilovačka. Někteří (nejmenovaní) jedinci vydrželi u ohně až do brzkých ranních hodin.
  • Druhý den ráno jsem asi po třech hodinách spánku odešel obdivovat přírodní krásy v okolí Hlavice při činnosti zvané geocaching. Vyzkoušel jsem si brodění vodou, prodírání trním a kopřivami, lezení na strom a v neposlední řadě jsem obdivoval místní zrušený kravín. Při návratu jsem byl obdarován skvělým gulášem a pořádným kusem grilovaného masa. Následovala hlavní týmová akce pobytu: tři týmy měly k sobě s pomocí lepicí pásky připevnit vajíčko, papír, tři nafukovací balónky a několik špejlí takovým způsobem, aby se při hodu z okna ve druhém patře vajíčko nerozbilo. Některé pokusy byly nadějné, jiné méně, ale kuře by se nevylíhlo už z ani jednoho. Odpoledne jsem se s dalšími dvěma stážisty a p. Kočím odebrali na mistrovské utkání Hlavic do Osečné. Večer, kdy se již někteří po denních volnočasových aktivitách odebrali na cestu zpět do našeho hlavního města, jsme v místní hospůdce sledovali fotbalové utkání Plzeň – Sparta. SPARTA PRAHA, OLÉ!
  • Závěrečný den teambuildingu jsme strávili již v silně okleštěné sestavě jen o něco větší než v dobovém seriálu „Čtyři z tanku a pes“ – osm lidí a tři psi. Menší počet lidí nabádal některé k vyzkoušení doposud opomíjených aktivit a zvýšení zkušeností v těch již poznaných. Prasátka na plechovém terči k vzduchovce padala jedno za druhým, prostřílené papírové terče jsme nestačili vyměňovat, za broky a šípy se jen kouřilo. Po odpolední malinovce/pivu v místní hospůdce nás čekala cesta zpět do Prahy.

Závěrem bych chtěl za všechny zúčastněné poděkovat organizátorům teambuildingu – především pak p. Kočímu s manželkou – a doporučit ostatním, kteří se tentokrát nemohli z různých důvodů zúčastnit, aby si při příští příležitosti, pokud ještě nějaká bude, volný čas zařídili. Stojí to rozhodně za to!

Lukáš Cimpl

 

Podělte se s ostatními
Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *