Letní miniseriál rozhovorů s našimi bývalými stážisty měl za cíl nejen osvěžit letní atmosféru, ale také nenásilnou formou přiblížit možnosti, které naše centrum mimo výuku nabízí studentům. Ať již po stránce odborné nebo i lidské. Bylo to takové malé bilancování prvních pěti let existence našeho centra z pohledu studentů. A protože jedním z našich klíčových pravidel je princip, že každá spolupráce musí být typu win <-> 2 <-> win, položili bývalým stážistům nejen několik otázek, ale také jim dali možnost se nás na oplátku zeptat na věci, které je zajímají a na které ať již při spolupráci s námi nebo i zpětně nenalezli odpověď. Sami jsme byli zvědaví, kam až zvědavost našich bývalých stážistů zajde. Nakonec to nebylo tak hrozné, jak by mohlo být. Prvním zpovídaným zástupcem centra je jeho vedoucí Ing. Jan Kočí. Ten je v centru mimo jiné povinnosti primárně odpovědný za řízení a realizaci projektů. Možná po přečtení jeho odpovědí na položené otázky pochopíte, proč se chová a vystupuje tak, jak jej znáte nebo jste měli možnost jej poznat. Celkem na J.Kočího vzniklo 14 otázek. Dnes přinášíme odpovědi na prvních 7 otázek a zbylých 7 bude zveřejněno v příštím článku.
1) Co a kde jste studoval?
Po absolvování SPŠSE v Liberci jsem nastoupil na ČVUT v Praze, Fakultu elektrotechnickou, obor Elektroenergetika. Studium jsem úspěšně ukončil v roce 1994 a ihned nastoupil do doktorského studia na stejné fakultě. Během doktorského studia se mně ale bohužel nepodařilo skloubit podnikání, studium a osobní život, což vedlo k tomu, že jsem nestihnul dodělat disertační práci a doktorské studium nedokončil.
2) Co jste dělal před CZM?
Ihned na počátku svého doktorského studia jsem společně s kolegou (shodou okolností to byl můj vedoucí diplomové práce) na půdě fakulty založil malou počítačovou firmu. V té době bylo IT v ČR ještě v plenkách, konkurence prakticky neexistovala a technické prostředí fakulty k založení firmy přímo vybízelo. V roce 1996 jsme firmu „transformovali“ do podoby společnosti s ručením omezeným a začali se celkem rychle rozrůstat. V roce 2000 byl obrat naší firmy H&T comtech kolem 20 milionů Kč / rok. Krátce po začátku nového tisíciletí do společnosti přišel kolega Pavel Náplava. Kolem roku 2004 majetkově do společnosti vstoupila firma Strom telecom (později Sitronics), které jsme nakonec v roce 2007 odprodali naše podíly a stali se zaměstnanci. V té době měla naše firma obrat cca. 80 milionů za rok a její hlavní doménou byla implementace informačních systémů.
3) Jaká byla motivace k prodání firmy?
Prodej firmy si vlastně vynutily okolnosti. Jelikož se společnost Sitronics, jako nadnárodní konsorcium, rozhodla vstoupit na burzu v Londýně, auditoři jí doporučili změnu struktury dceřiných společností. Navíc jsme se, jak už to v těchto případech bývá zvykem, začali ideově rozcházet v zásadních otázkách s managementem mateřské společnosti. Posledním a možná klíčovým důvodem byla únava z permanentního stresu a v mém případě i syndrom „vyhoření“. Takže jsme se nakonec rozhodli vystoupit ze zajetých kolejí a využili nabídku odprodat naše podíly. Nějakou dobu jsme v Sitronicsu ještě pracovali jako zaměstnanci, ale díky změnám, které ve společnosti proběhly a touze začít dělat něco jiného (nového) jsme nakonec ze společnosti Sitronics definitivně odešli.
4) Jak vznikl nápad založit CZM?
Těch podnětů bylo víc. Po celou dobu našeho podnikání jsme intenzivně spolupracovali s akademickou obcí. Studenti a pedagogové byli v počátku našeho podnikání naší primární cílovou skupinou, studenti později pak i početnou zaměstnaneckou skupinou. I díky tomu, že jedna z našich provozoven byla přímo v budově fakulty, jsme vždy byli v centru akademického dění a naše vztahy s akademickou obcí byly dlouhodobé. Navíc Pavel Náplava měl na katedře počítačů pracovní úvazek jako externista a věděl, co se na fakultě děje a co by stálo za zlepšení. Takže když jsme po skončení v Sitronicsu přemýšleli co dál, jedna z úvah nás zavedla zpět na FEL, kterému (vlastně i celému ČVUT) jsme chtěli pomoct v dalším rozvoji. Věděli tedy vcelku jasně „kde“ chceme pokračovat a měli hrubou představu o tom „co“ budeme dělat. Finální náplň a podoba centra se formovala v intenzivním dialogu s tehdejším děkanem FELu, panem profesorem Šimákem, téměř rok. Panu profesorovi patří náš velký dík jak za odvahu, tak i trpělivost při zakládání CZM, protože vznik centra byl zpočátku vnímán akademickou obcí negativně.
5) Co se Vám na CZM líbí / nelíbí?
V CZM jsme měli to štěstí, že jsme si ho díky velké míře samostatnosti mohli vybudovat k obrazu svému. Z tohoto pohledu je klíčová podpora a důvěra stávajícího managementu fakulty, zejména pana děkana prof. Ripky a pana tajemníka ing. Mráze. Netvrdím, že se všechno z původní vize podařilo realizovat, ale to zásadní se nám snad naplňovat daří. V oblasti výuky garantujeme na FELu a FITu celkem 5, převážně aplikačně manažersky orientovaných předmětů, jejichž hodnocení je veskrze pozitivní. Co se týká projektů, tak v současnosti poptávka po našich službách od akademických i komerčních partnerů výrazně přesahuje naše kapacitní možnosti. Kde očekávání zatím nenaplňujeme, je oblast výzkumu. Vzhledem k orientaci naší univerzity to vnímáme jako velký hendikep. Proto se této oblasti v současnosti začínáme intenzivně také věnovat. První výsledky se již dostavily.
Z čeho mám, kromě výše zmíněných (týmových) výsledků radost, jsou individuální úspěchy našich stážistů, kteří na trhu práce získávají prestižní pozice. Přestože jde samozřejmě primárně o úspěch univerzity, já doufám, že alespoň trochu jsme k němu přispěli i my s kolegou Pavlem Náplavou. Dalším úspěchem centra je velká a rostoucí komunita lidí (odborníků i laiků), která kolem centra vzniká.
A co se nepovedlo, resp. se mně nelíbí? V obecné rovině jde v akademickém prostředí všechno pomaleji než v komerčním. Dále z pohledu řízení (ať projektového nebo procesního) je velkou komplikací velký stupeň volnosti, který je pro akademickou obec specifický. Na druhou stranu toto lze brát i jako výzvu.
6) Jaké máte plány s CZM?
Díky účasti kolegů Pavla Náplavy a Radka Hronzy na konferenci CBI 2013 ve Vídni se nám povedlo navázat kontakt se zástupci vývoje společnosti IBM v Kalifornii. Díky tomuto kontaktu chceme výrazným způsobem proniknout do vědecké komunity a podpořit naši vědeckou aktivitu. Současně chceme tento kontakt využít pro získání podpory našich projektů a rozvíjet aktivity v zavádění procesního řízení na univerzitách. V ideálním případě se chceme stát leaderem v této v oblasti. Ve výuce chceme pokračovat v tom, co děláme a neusnout na vavřínech. Tj. dále rozvíjet předměty, podporovat studentské stáže a intenzivní spolupráci se studenty. Má-li se totiž CZM dále rozvíjet, musí se vytvořit dobré a motivační podmínky pro individuální růst jednotlivců. Jednou z cest je získat zajímavé výzkumné projekty, pomocí nichž bychom motivovali stávající stážisty ke spolupráci formou doktorského studia. Výborných studentů projde totiž centrem hodně, ale ve velké většině spolupráce končí složením státní závěrečné zkoušky příslušného magisterského studia. Velmi bych uvítal, kdyby část z nich pokračovala v doktorském studiu na fakultě a tím prodloužila kooperaci s centrem.
7) Jak jste získali partnery pro CZM?
Jelikož je ČVUT prestižní univerzitou, patří mezi vyhledávané partnery firem. Formy spolupráce jsou různé. Od jednorázové participace na přednášce až po strategickou spolupráci. Jen je důležité ctít princip win <-> 2 <-> win. Všechno je to hlavně o píli a korektním přístupu! Bohužel většina firem to stále zkouší a pod rouškou spolupráce je schovaný „headhunting“. Přínos pro školu je v tomto případě zanedbatelný. V CZM preferujeme dlouhodobá partnerství. Strategické partnerství s IBM a Microsoftem navazuje na naše dřívější podnikatelské aktivity a fakt, že spolupráci s univerzitami jako jedni z mála tyto firmy výrazně podporují. Další partneři k nám přicházejí sami na základě referencí nebo doporučení. Případně využíváme již existujících partnerů, aby nám pomohli kontakt navázat. Jednání nebývají vždy jednoduchá a lámou se především v okamžiku, kdy partnerům zdůrazňujeme, že partner nejen bere, ale také dává.
Jan Kočí