Diplomová práce roku 2013

Důvodů proč studenti píší bakalářské a diplomové práce je několik. Tím hlavním je fakt, že bez vypracování a obhájení této práce se nedá úspěšně zakončit studium na jakékoliv vysoké škole. Bylo by určitě zajímavé zjistit, kolik studentů by zpracovalo svou práci jako volitelný výstup pro případ, že by nebyla povinná a jediným důvodem proč ji dělat by byl fakt, že se tím mohou prezentovat při hledání zaměstnání. Čímž se dostávám ke kvalitě odevzdaných prací a motivaci, s jakou studenti k práci přistupují.

Na jedné straně vidím studenty, kteří to berou jen jako nutné zlo. Na druhé straně pak studenty, kteří chtějí dokázat, že jsou schopni vypracovat komplexní práci. Typu přístupu odpovídá postup v první fázi práce, kdy si vybírají téma a vedoucího. Buď hledají něco, s čím jednoduše projdou nebo něco, co je baví (zajímá) a na čem chtějí v průběhu posledního ročníku pracovat. Výrazným faktorem pro výběr práce je nejen samotné téma, ale velmi často i zadavatel (vedoucí) práce, protože i mezi vedoucími je, podobně jako mezi studenty, celá řada poctivých a pracovitých lidí, stejně jako i celá řada těch, kteří se zajímají jen o výsledek práce. Někdy jim nejde ani o něj. V případě vedoucího, který se studenty průběžně pracuje, jsou na rozdíl od vedoucího, který v tom nechá studenty samotné, výsledné výstupy většinou lepší. Kvalita pak roste s tím, jak moc studenti na práci chtějí nebo nechtějí spolupracovat. Bohužel ne každý student si uvědomuje, že výsledná práce je nejen jeho vizitkou, ale také vizitkou jeho vedoucího a celé školy.

Po odevzdání práce nastává finální fáze, kterou je obhajoba před komisí. I zde velmi výrazným způsobem hraje roli vedoucí, který může studentům s přípravou a realizací prezentace výrazně pomoct. Ne každý student je totiž od narození přirozený prezentátor, a co si budeme povídat, téměř každá škola v tomto směru studenty podporuje minimálně. Jako pravidelný člen státnicových komisí mám každý rok možnost sledovat, jak studenti své práce prezentují a jak k samotné prezentaci přistupují. Vůbec by nebylo od věci, kdyby studenti více využívali toho, že prezentace jsou veřejné a občas se přišli podívat, co je je čeká a jak se na prezentaci připravit. Možná by nebyla od věci i povinnost. Dost výrazně by se tím odlehčilo i těm „poctivějším“ vedoucím.

Výstupy prací bývají více nebo méně prakticky použitelné. Často se jedná o práce, které pomáhají jejich vedoucím v jejich zájmových oblastech nebo jsou dělány ve spolupráci s externím zadavatelem. Někdy studenty motivuje obsah, jindy spolupráce se zajímavými lidmi a spolupracujícími subjekty. Když je to možné, tak se vedoucí snaží o to, aby byl student motivován i jiným způsobem. Většinou nefinančním. V tomto směru může být zajímavou motivací přihlášení se do některé ze soutěží o nejlepší diplomovou práci.

Já již několik let sleduji soutěž, kterou začala pořádat společnost Abra. Ze začátku samostatně, v posledních dvou letech pod záštitou ICT unie. V rámci možností svým studentům účast v soutěži doporučuji. V případě, že postoupí do finálového kola si mohou vyzkoušet prezentaci před jinou komisí, než jsou známé tváře ze školy a také získat menší nebo větší finanční odměnu.  Jedná se o zajímavou možnost si zkusit obhájit výstupy své práce a jít s kůží na trh před „cizí“ lidi, aniž by to bylo „bolestivé“. I my máme v soutěži každý rok nějaké to své želízko v ohni a vždy je více nebo méně úspěšné.

Já jsem letos s kolegou Radkem Hronzou měl tu čest nahlédnout pod pokličku soutěže trochu hlouběji, protože jsme se stali členy hodnotitelské komise. Naše sekce, zaměřená na informační systémy a ostatní typy prací byla specifická tím, že se v ní shromáždily všechny příspěvky, které se nedaly zařadit do jiné kategorie. V důsledku toho jsem měl možnost hodnotit cca. 30 prací, z nichž se téměř žádná problematiky informačních systémů netýkala 🙂 Hodnotil jsem například celou řadu algoritmických nebo hardwarových prací, což nebylo vždy jednoduché. Zvláště ve fázi srovnání, protože přihlašovat se mohly jak bakalářské, tak i diplomové práce. Byla to ale zajímavá zkušenost, protože bylo jasně vidět, jak úroveň práce odpovídá úrovni školy. Přesto ale mohu obecně konstatovat, že kvalita všech přihlášených prací byla, bez ohledu na školu, velmi vysoká.

Z cca. 30 prací jsme vybrali šest, které nám připadaly být nejlepší a jejich autory jsme pozvali k finálovému kolu, které spočívalo v obhajobě před komisí. Ta byla tvořena jak zástupci akademické sféry, tak i komerčních firem (partnerů sekcí). Díky trochu chaotickému a na poslední chvíli oslovovanému seznamu postupujících se zřejmě stalo to, že z původně vybraných absolventů nedorazili všichni. Na jejich místa logicky postoupili další v pořadí. Zajímavým specifikem letošního kola bylo to, že docela dost absolventů obhajovalo svou práci přes Skype. Extrémem v naší komisi byl absolvent, který prezentoval svou práci z jachty v Chorvatsku. A vzhledem k tomu, že prezentovaná práce byla v naší sekci nejlepší, tak se stal vítězem. Kdyby nebyla technika na současné úrovni, neměl by šanci vyhrát a jako odměnu za vítězství získat padesát tisíc korun. Díky tomu si mohl celý výlet určitě užít s ještě větší radostí, než původně očekával. A nebyl jediný, protože i v dalších sekcích to bylo podobné. Vítězů přes Skype bylo více.

Celá akce byla zakončena slavnostním večerem kam si mohli absolventi přivést své partnery a převzít zasloužené odměny. Po hodnocení následoval slavnostní raut, kde si také mohli pohovořit jak se všemi členy poroty, tak i jinými soutěžícími a všemi, kteří na akci byli přítomni. Já jsem na raut šel, podobně jako v loňském roce, s předsevzetím, že se podívám na vyhodnocení, prohodím pár slov se známými a neznámými a pak půjdu v klidu domů. Nicméně, stejně jako v loňském roce jsem opět patřil k těm, kteří celou akci uzavírali. Kupodivu i se stejnými lidmi jako v loňském roce. V tomto směru naše spolupráce s průmyslem zafungovala na výbornou 🙂 Ale ničeho nelituji. Podobně jako kolega Radek Hronza, který šel také jen na chvilku, ale kdykoliv jsem se podíval, tak jsem ho viděl. Je dobře, že se do těchto společenských akcí také zapojuje a nebudu tak sám, kdo se bude podobných akcí zúčastňovat, protože čím je člověk starší, tím je to náročnější.

Co říci závěrem? Určitě není špatné dát si jako jeden z cílů závěrečné práce také účast na této nebo podobné soutěži. Přinutí vás to pracovat s větším úsilím a možné vítězství zajímavé částky také není špatnou motivací. A když se nepovede nic vyhrát, tak možnost zkusit prodat svou práci jiným není špatnou zkušeností. Přestože v názvu soutěže je diplomová práce, není třeba se bát přihlásit i bakalářskou práci. Veronika Dvořáková v loňském roce a Veronika Nosková v tomto roce by mohly vyprávět. Ač jen „bakalářky“, postoupily mezi elitu. Hlavní je se nebát. Pro nás v centru je potěšující také skutečnost, že se mezi finalisty vyskytuje celá řada absolventů, kteří více nebo méně spolupracovali s naším centrem. Ať již šlo o již zmiňované absolventky, bývalou stážistku Zuzku Vejražkovou, Martina Třísku, který u nás dělal bakalářskou práci a pomáhal v rámci spolupráce s IBM a několik studentů, kteří si prošli některým z našich kurzů.

Jedinou menší kaňkou na celé akci je z mého pohledu fakt, který dlouhodobě zdůrazňuji a zatím nebyl vyslyšen. Jak jsem naznačil v úvodu tohoto příspěvku, velkou roli v práci hraje vedoucí, ale při hodnocení se na něj zapomíná 🙁 Nejde o to, že bych třeba já osobně chtěl být slavný a bohatý, ale jde o to, že se „vyzobávají“ studenti až v okamžiku, kdy už je vše uděláno a stačí jen dát nabídku. Vedoucí práce jakoby nebyl a jeho, často velmi významný, podíl práce je považován za nulový a samozřejmý. Zatím mně nikdo nevysvětlil, proč se vedoucí práce také nehodnotí. Minimálně ti poctiví vedoucí, kteří často obětují studentům a jejich práci hodně času na úkor svého volného a bez nich by práce nikdy nedosáhla tak vysoké kvality, by si alespoň symbolickou cenu zasloužili. Uvidíme. Třeba se to s narůstající poptávkou po kvalitních absolventech a pochopením, že bez intenzivnější vzájemné spolupráce to nejde, zlepší.

Pavel Náplava