Blíží se konec letního semestru a konečně začínám mít čas na sepsání několika příspěvků na náš blog. Akcí a událostí o kterých se dá psát je hodně, ale letošní letní semestr mně vzal tolik síly, že jsem se k tomu nebyl schopen dostat. Snad to teď bude lepší. A protože člověk píše především pro to, aby ostatním sdělil něco zajímavého a sám sebe potěšil, začnu dojmy z konference, které se strašně rád účastním a v tomto roce jsem se na ni mohl opět podívat.
Jedná se o konferenci „Projektový management„, která se koná ve Zlíně a dostal jsem se na ni i díky tomu, že se nám povedo získat grant FRVŠ. Tato konference je pro mě osobně přínosná z několika důvodů. Člověk na 2 dny opustí svůj každodenní stereotyp, potká staré známé nebo i nové neznámé tváře, podívá se jak to dělají jinde a přesvědčí se, že stejné problémy (tj. především „peníze“) mají i jiní. Já osobně tam jezdím rád i z toho důvodu, že se konference koná ve Zlíně, což je blízko meho rodiště a „baťovský“ duch města a kraje je znát téměř na každém kroku. Takže nasaji spoustu energie a inspirace a ještě strávím prodloužený víkend u nás na Moravě:-)
Na konferenci lze najít několik zajímavostí. Tou hlavní je, že se na jejím pořádání podílejí téměř stoprocentně studenti Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v rámci praktického předmětu „Komunikační agentura„. Když jsem byl na konferenci poprvé, tak mě to téměř šokovalo. V našem prostředí jsem si nic takového nedovedl představit. Ani ne tak kvůli (ne)schopnostem studentů, ale především zastřešením a garantováním celé akce. Tím, že studenti pracují v reálu, včetně shánění a „utrácení“ finančních prostředků, musí nést nad celou akcí záruku škola. Což je riziko, které si ne každý troufne nést. Aby toho nebylo málo, podobných projektů realizují studenti za rok několik. Počínaje majálesem a celorepublikovou „Miss akademia“ konče.
Když jsem se bavil během večerního programu se studenty, tak byli všichni nadšeni. Většině z nich nešlo primárně jen o zápočet, ale především o praktickou zkušenost a možnost ukázat/prověřit své schopnosti. Ne každému se totiž povede během studia získat zajímavou brigádu a tak je toto jedna z možností jak si obohatit své CV. Není lepší reklamy, než dobře zorganizovaná veřejná akce, kterou si každý pamatuje. Zaměstnanci to vidí trochu jinak. Opět ani ne tak z důvodů nechopnosti studentů, ale spíše starostí, které kolem toho jsou. Občas vypadne sponzor, občas někdo někde něco nešikovně řekne a vše pak musí „žehlit“ právě zaměstnanci fakulty, včetně garance kvality a splnění všeho nasmlouvaného. Takže životnost zaměstnanců, kteří se akce účastní v „projektové kanceláři“, je většinou jen cca. jeden rok. O to větší respekt si zaslouží tým kolem kolegyně Evy Švirákové, který vše zastřešuje a organizuje. Mně osobně se líbí jejich entusiasmus a nadšení, které dokáží přenést na studenty. A i když to nemají jednoduché, jejich výsledky mluví semi za sebe. Jsem rád, že v rámci konference vytvořili i sekci, kde studenti své projekty prezentují. Pro nás mimo UTB je to velmi zajímavé a inspirující. Holt, to je ten „baťův“ duch.
Samotná konference, jak plyne z názvu, je věnována především projektovému řízení. Tj. tomu o čem všichni mluví, ale jen někteří i dělají. Záštitu nad konferencí má „Společnost pro projektové řízení“ (SPŘ), což garantuje její dostatečnou kvalitu. Potkat se zde dají jak odborníci z praxe, tak i zástupci akademického prostředí. Já osobně si pokaždé odnesu něco nového a inspirujícího, včetně kontaktů a vizitek. Letos se mně povedlo zavést zajmavou diskusi s lidmi, kteří do projektového řízení vnášejí sociální pohled. Především pan Stejskal, který se v praxi zabývá „Belbinem“ a pan Sámel, který učí myšlenkové mapy, byli něčím, co jsem vůbec neočekával. Jsem rád, že oba projevili zájem o další spolupráci. S p. Stejskalem se chci co nejdřív sejít a posunout to, co v rámci výuky děláme zatím jen okrajově, ale studenty to zajímá, o kus dál. Třeba formou semináře. Uvidíme. Už teď se na to velmi těším.
Také jsem měl možnost potkat lidi z Trutnova se kterými se řeší externí výuka ČVUT FEL v tomto městě. Je zajímavé, co všechno se připravuje, včetně vazby na průmyslové partnery. Bylo to zajímavé a je velká škoda, že se to moc nekomunikuje mezi ostatní zaměstnance a studenty. Pak se nemůžeme divit, že senát je zásadně proti jakémukoliv rozšiřování. A přitom by možné stačilo jen intenzivněji informovat. Mimoto jsem navázal také kontakty s několika firmami, které více, či méně spolupracují s naší fakultou a mají zájem o rozšíření spolupráce. V této souvislosti mě napadlo a neustále přemýšlím nad tím, jak tyto kontakty více provázat s „celou“ fakultou, potažmo ČVUT. Je spousta firem, které se zabývají řadou zajímavých problémů a oblastí, ale spolupráce většinou skončí na tom, že se naváže jeden osobní kontakt, který si každý drží jen u sebe. Tj. hlídá si svůj „píseček“. Při situaci, kdy ubývá státních peněz, granty jsou čím dál tím více přidělovány jen „vyvoleným“ bude spolupráce s průmyslem jedinou cestou, jak získat další peníze. A když nebudeme nabízet a využívat svůj celý potenciál, tak bude jen otázkou času, kdy se najde někdo jiný. Vysokých škol je pořád hodně a všechny bojují o finance. Některé i o přežití a to boj o komerční sféru ještě více přitvrdí.
Dle několika posledních zkušeností, které jsem měl možnost získat během různých diskusích s partnery, je zajímavým faktem, že komerčním subjektům nejde již jen o samotný vývoj a výzkum, na který nemají většinou čas, ale také o zlevňování zakázek. Konkurence na trhu snižuje ceny a jednou z možností, jak se s tímto vypořádat je zapojit do projektů školy a studenty. Když se to rozpracuje nejen do formy „headhuntingu“, ale promyšlené činnosti, kdy studenti pracují na projektech v rámci výuky, mají možnost si něco přivydělat, tuto práci dát do CV jako praxi a navíc dostat certifikát, je to něco, co má z mého pohledu budoucnost a posune fakultu o zase krok dál. Vždyť i na západ od nás je běžnou praxí, že studenti (ale také vyučující!) během výuky nebo v rámci povinné praxe pracují na reálných projektech. Myslím si, že studentům by se to určilě líbilo. A prospěch bude oboustranný. Nejen finančně.
Co mě během konference dále zaujalo, je příprava „univerzitního“ typu certifikace projektových manažerů. Ukazuje se, že certifikace podle IPMA, na kterou některé univerzity své studenty připravují (úroveň D), není ideální. Někdy z důvodů finančních, jindy proto, že platnost je omezená a většinou vyprší s ukončením studia. V neposlední řadě pak i z hlediska nároků na kvalifikaci lektorů. Najít lektora s certifikací IPMA „C“, který je ochoten a schopen vyučovat, není zase tak jednoduché. Proto se vymyslel podobný typ certifikace, který bude garantován „oficiální“ institucí, platnost bude mít delší a bude zajištěna kompatibilita s mezinárodní certifikací IPMA tak, aby nebyl problém na tuto certifikaci jednoduchou „recertifikací“ přejít (včetně výhodných finančních podmínek). Jedná se o tzv. “ Národní certifikaci studentů“, která již běží v pilotním projektu. Držím palce ať se to povede dotáhnout do konce a co nejdříve nabídne studentům i u nás. Krásně by to dopnilo to, o čem se mluví téměř ve všech předmětech, ale často chybí jednotná linie. Dopady této roztříštěnost pak vidím ve formě rozpaků a zmatenosti studentů z toho, že pokaždé se jim říká něco jiného, aniž by se jim vysvětlilo proč.
No a protože konference je především o diskusích v „kuloárech“ a prezentaci příspěvků, povedlo se opět po dvou letech prezentovat i nám. Letos poprvé byly na konferenci 2 sekce, přičemž jedna z nich byla primárně zaměřena jen na akademickou sféru. Tam jsem směřoval i náš příspěvek. Motem konference byla kreativita a tak moje prezentace byla kreativní i vzhledově. Chtěl jsem si zkusit vytvořit „zenovou“ prezentaci a vidět reakci publika. O tom ta kreativita také je. Zatímco před dvěma lety byl můj příspěvek velmi pesimistický, ale vyvolávající celou řadu „kuloárních“ diskusí, letos jsem byl optimističtější. Možná i proto, že když jsem mluvil s kolegyní Švirákovou po telefonu, měl jsem dojem, že je pesimističtější než já před dvěma roky. Tak trochu jsem si říkal, jestli jsem všechny nenakazil:-) I proto byla letošní prezentace optimističtější a kreativnější.
V prezentaci jsem zhodnotil zhodnotil kreativitu, se kterou se u nás na fakultě setkáváme a kterou se nám více nebo někdy i méně daří podporovat. Hlavním posláním bylo, že se nestačí jen dívat, čekat, že všechno půjde samo a případně kritizovat všechny ostatní. Ale je třeba pro to, jak ze strany studentů, tak i vyučujících intenzivně a především průběžně pořád něco dělat. Při tom je třeba počítat s tím, že každý semestr je jiný. Což není na škodu, ale naopak to otevírá prostor pro kreativitu a lze to brát výhodu. Plody této práce pak přijdou. To je i má osobní zkušenost a můj hlavní posun v myšlení za poslední dva roky. Sám jsem byl překvapen, že na prezentaci byla plná posluchárna (pravda o něco menší než hlavní sál) a že samotná prezentace na posluchače zapůsobila. Tím, že byla „veselá“ a vzbuzovala spoustu otázek, mně pak otevřela cestu ke „kuloárním“ diskusím během večerního programu.
Večerní program byl příjemný. Jelikož Zlín pořád ještě patří k Moravě, neobešlo se to bez nezbytné ochutnávky vín za doprovodu cimbálové muziky. Paradoxně jsem se přesvědčil, že svět je opravdu malý, protože jsem se náhodně pustil do řeči s „primášem“ cimbálové muziky a zjistil, že pochází ze stejné vesnice jako já. Hned bylo o čem povídat a co zapíjet:-) Letos se také projevil fakt, že na akci bylo méně finančních prostředků. Pořadatelé se s tím vypořádali výborně a na celé akci to nebylo znát. Někomu možná mohl chybět známý moderátor večerní akce, herec Jan Čenský, ale mně osobně a myslím si, že ani ostatním účastníkům, to nevadilo. Pro mě a i ostatní byl hlavní náplní především odborný program a „kuloárové“ diskuse.
Co říci závěrem? Určitě se podívejte na web konference. Je tam celá řada zajímavostí, včetněfotek. Mně osobně se potvrdilo, že člověk by se neměl vyhýbat kontaktům a diskusím s jinými. Jen tak má šanci se posunout, inspirovat a získat zpětnou vazbu. A to se týká nejen vědců, ale v podstatě všech, včetně studentů. Není nic horšího než jen sedět za pecí, myslet si, že všechno se točí kolem mě a kritizovat všechny ostatní. Když si projdu diskuse k libovolným článkům na Internetu, tak takových „diskutérů“ vidím hodně. Samo se nic neudělá ani nevyřeší. Ale to je již na jiný příspěvek.
Hezký den od účastníka konference, Pavla Náplavy.
Podělte se s ostatními