Anketa hodnocení výuky slouží k celé řadě účelů. Primárním je získat zpětnou vazbu, na základě které by se měli vyučující a vedení fakulty zamyslet nad tím, zda v právě zakončeném semestru udělali vše, co udělat měli a zda není něco, co by mohli zlepšit. Problémem je, že studenti dlouhodobě tuto možnost zpětné vazby moc nevyužívají, neberou ji vážně nebo ji někdy dokonce zlehčují. Překvapující je to o to víc, že si často stěžují, že nemají možnost se k dění na fakultě vyjádřit a když už tu možnost mají, tak ji nevyužijí. Ačkoliv to tak na první pohled možná nevypadá, tak vedení školy i vyučující berou anketu vážně a její výstupy jsou podnětem někdy k menším, jindy k větším změnám.
Také my jsme letos v rámci našeho centra nad výsledky vedli docela velkou a vášnivou diskusi. Zatímco v loňském roce jsem se nad výsledky ankety docela rozplýval, protože jsme dopadli, především na FITu, nad očekávání výborně, letos to tak slavné nebylo. Já osobně jsem to z historických zkušeností a přístupu studentů k výuce očekával, ale co si budeme povídat, realita mě docela překvapila. Jediným, kdo letos držel naši vlajku výrazně nad vodou, byl dle ankety náš nový doktorand Lukáš Zoubek, který dostal na FITu hodnocení 1.0, čímž se dostal mezi 8 vyvolených, kteří skončili na „nultém“ místě. Nezbývá než mu k tomu pogratulovat. A to i přesto, že dle pravidel nepřekročil minimální hranici pro to, aby se umístil na „horším“ místě. Pouhých 6 hodnotících je málo. Obecně je zajímavé, že všichni, co měli hodnocení 1.0 skončili na nehodnoceném nultém místě.
Ostatní naše hodnocení již tak veselé nebylo. I když vždycky záleží na tom, jak se na výsledky podíváme. A o tom byla i naše, chvilkami docela vyostřená, diskuse nad tím, jak moc brát výsledky vážně a co z nich si vzít jako námět pro změnu. Jak to tedy dopadlo? Asi nejlépe to ukazuje následující tabulka.
Oproti loňskému roku jsem musel mírně upravit pořadí vyučujících na FELu, protože v letošním roce klesl, i z důvodů celkově menšího počtu studentů, počet našich hodnotitelů pod 10. Pokud bych toto kritérium zachoval, tak bychom s kolegou Kočím z žebříčku na FELu úplně vypadli. Jak je z tabulky vidět, tak mimo již zmiňovaného Lukáše Zoubka, došlo ve všech ostatních parametrech ke zhoršení pozic. Výraznější je toto zhoršení, podobně jako v loňském roce, u nás na FELu. Na FITu je to o něco lepší, ale i tak tam zhoršení je. Na FELu paradoxně nejmenší změnu zaznamenal kolega Kočí.
Jak hodnocení vnímáme my? Nejprve je třeba začít u počtu hodnotitelů. Jelikož se snažíme se studenty komunikovat průběžně během celého semestru, tak zřejmě valná část studentů považuje tuto zpětnou vazbu za dostatečnou. A to i přesto, že se je na nutnost vyplnění ankety snažíme lehce upozorňovat průběžně. Sta procent asi nikdy nedosáhneme, ale čím více studentů nás bude hodnotit, tím více bude možné výsledné hodnocení brát za podstatné i z pohledu fakulty. V tomto ohledu je obdivuhodné, že kolega Kočí na FITu přesvědčil k vyplnění ankety přes 61% studentů ze cvičení, které oficiálně vedl. U nás na FELu je studentů zatím obecně obecně málo a i jeden výrazně odlišný názor může celkové hodnocení vychýlit na horší stranu.
Diskusí nad tím, jak s tímto faktem pracovat, jsme strávili docela dost času a nedošli v podstatě k žádnému rozumnému závěru. Nikde v předpisech pro zpracování ankety není řečeno, zda se výrazně odlišný názor má brát jako statistická chyba nebo zásadní problém. Je pak otázkou, zda se má výuka podřizovat tomu, aby bylo za každou cenu dobré hodnocení v anketě nebo naopak trvat na některých zásadách, což ale znamená, že vyučující může být, často neoprávněně, postižen za to, že trvá na svém. Bohužel jiná přímá zpětná vazba pro vedení fakulty, než je anketa hodnocení výuky, tady není a když se někdo chce „pomstít“ svému vyučujícímu, anketa je jedním z vhodných míst. Na druhou stranu, pokud se špatné hodnocení dlouhodobě opakuje, tak problém ve výuce a vyučujícím s největší pravděpodobností je. Jak tedy jednorázově výrazně odlišný názor chápat? Škoda, že také vyučující nemohou hodnotit studenty ve své anketě. Ona pravda někdy bolí a stejně jako se snažíme se zpětnou vazbou pracovat my, tak i studenti by se občas mohli nad tím, co jim říkáme, zamyslet.
Ale zpátky k anketě. Z hodnotítích ukazatelů lze vyčíst, že to, co bylo zajímavé pro studenty z předchozích ročníků a čím jsme tyto studenty v rámci své výuky vždy zaujali, již tak zajímavé a hlavně přínosné není. I když se v komentářích pořád objevují zmínky o tom, že učíme konečně zajímavý předmět a takový, jaký studenti očekávali již dříve, hodnocení tomu neodpovídá. Já osobně to tak trochu přičítám skutečnosti, že se nám letos trochu vytratila kreativita a snaha improvizovat. Za jednu z příčin vidím fakt, že se fakulty čím dál tím více snaží studentské samostatné práce automatizovat a tím i odosobnit. To vše pak vede k tomu, že nic, co je nad rámec zadání nebo ukázkové úlohy, nejsou studenti většinou ochotni dělat. Nemyslím si tedy, že by horší hodnocení v anketě bylo jen problémem studentů, ale spíše celého systému. Sám jsem zvědavý, jak se tento přístup bude dále vyvíjet. A tady máme jeden bod k obecné diskusi. Změnit stávající způsob výuky, vše zjednodušit, nekomplikovat a učit formou „toto udělej přesně takto“ a doufat, že příští hodnocení v anketě bude lepší? Anebo zůstat u stávajícího přístupu a doufat, že příště bude hodnocení v anketě lepší a předmět se nezruší nebo jej nezačne učit někdo jiný? Přiznám se, že s tímto faktem moc pracovat neumím.
Letos bylo nejvíce připomínek k podpůrným materiálům a úvodním cvičením, kdy studenti nevěděli, co se od nich vlastně očekává. Paradoxní na tom je, že dřív, když bylo materiálů ještě méně, tak si na to studenti až tak moc nestěžovali. A to jsme letos ještě na začátek prvních cvičení dali a zdůraznili informace o tom, co všechno v předchozích letech dělalo problémy a na co by si studenti měli dát pozor. Někdy mám až pocit, že by někteří studenti chtěli dostat vše na zlatém podnose, aby se jen podepsali a nemuseli nic dělat. Čímž se tak trochu vracím k té kreativitě, protože dříve to studenti brali více jako výzvu. Nicméně, tento problém jsme indikovali ještě před uzavření ankety a úpravu materiálů připravujeme.
Různá úroveň externích přednášejících je také dlouhodobě zmiňována ve všech anketách. Paradoxní je, že každý rok je kritizován někdo jiný. A přestože studentům zdůrazňujeme, co od přednášek očekávat a že se hlavně nemají bát ptát, velká část z nich to pořád bere jen jako možnost získat extra bod, za který jsou ochotni, na rozdíl od semestrálních projektů, bojovat do úmoru sil. Možná to tak nevypadá, ale toho, že se někteří chodí jen zapsat do seznamu, si docela všímám. A stejně tak i externisté. Každý si holt dělá vizitku sám sobě. A mám dospělým vysvětlovat, že v přednášce nejde o bod, ale obsah? Tím se dostáváme k zajímavé připomínce, kterou napsal jeden student kolegovi Kočímu u nás na FELu. Obsahově říkala něco ve smyslu, že si musí uvědomit, že škola není pro studenty hlavní prioritou a proto musí počítat s tím, že budou chodit na cvičení pozdě a v jeho průběhu si budou občas dělat i jiné věci. S tímto názorem jsme se setkali poprvé. Co se s tím dá dělat? Kdybych já řekl studentům, že výuka není prioritní, ale prioritní jsou výzkumné projekty, spolupráce s průmyslem, shánění peněz na to, abych mohl učit a že občas nepřijdu na výuku a proto budu vše řešit pomocí domácích úkolů, tak by se to studentům také asi moc nelíbilo. Ale toto si holt my učitelé, na rozdíl od studentů, nemůžeme dovolit. Z dalších připomínek ještě byl zajímavý názor jiného studenta o tom, že týmová spolupráce ve škole je špatná a vše bychom měli dělat individuálně. Zatímco dřív studenti možnost vyzkoušení si týmové spolupráce naopak vítali, zdá se, že nyní chtějí dělat raději všechno sami, protože je to jednodušší a diskuse nad tím, že v praxi je vše jinak, je pro ně zbytečná.
Nic dalšího konkrétního z ankety vyčíst nelze. Jaké tedy udělat závěry? S kolegou Kočím jsme se shodli zatím na změně podpůrných materiálů. O tom dalším budeme dále diskutovat. Já osobně jsem konzervativnější a myslím si, že dělat radikální změny v tomto okamžiku nemá smysl. Nemyslím si, že je dobré vše podřizovat výsledkům jedné ankety. Na druhou stranu, jestliže je anketa významným indikátorem kvality výuky a špatné hodnocení v ní může být důvodem pro penalizaci nebo i zrušení výuky, je třeba nad hodnocením přemýšlet. Mě osobně učení baví a myslím si, že ho špatně neděláme. Pokud ale bude názor, že výuku děláme špatně většinový, tak usoudím, že je čas na změnu. V případě že většinový nebude, tak do doby, než mně někdo řekne, že to tak, jak to dělám, dělat nemám, budu se snažit studenty přesvědčit o tom, že to, co je učíme má smysl a není třeba se bát projevit i na naší škole kreativitu. Uvidíme jak dlouho to vydrží. Nemáme strach z objektivní kritiky, ale na nekonkrétní připomínky nebo hodnocení reagovat neumíme. Co si o tom myslíte vy? Jak se k tomu stavět? Čím by se dala naše výuka obohatit? Máme se vzdát kreativity a přejít na systém podobný „progtestu“, tj. zadat, vyhodnotit 1 nebo 0 a detaily neřešit (nevysvětlovat)? Je toto správná cesta?