Chybí vám praxe ve škole? Zajímáte se o studium či práci v zahraničí? Tyto otázky měly přivést studenty na besedu Studovat nebo pracovat, jejíž již třetí běh se konal 3. října 2012 pod patronátem Ing. Náplavy a za pomoci stážistů z Centra znalostního managementu FEL.
V tomto článku bych se chtěl s vámi podělit o své dojmy z této akce, ale jelikož jsem se akce přímo neúčastnil, ale pomáhal spíše s organizací bude to spíše pohled z druhé strany barikády.
A aby bylo zmatku ještě více, začnu od konce, od chvíle kdy poslední hloučky studentů osamoceně debatovaly v učebně, v které za chvíli měl začít konečný úklid. V tento okamžik jsem se podíval na flipchart a viděl víceméně kladné reakce a s radostí jsem si uvědomil že se tato akce skutečně povedla.
A teď k začátku…
Sice nemám možnost srovnání s předchozími ročníky, neboť tento ročník byl první, kterého jsem se alespoň částečně účastnil, ale z mého úhlu pohledu se nám povedlo získat pro tuto besedu unikání skupinu lidí ochotnou diskutovat se studenty. Pro začátek můžu začít s podporou stážistů z CZM, z kterých můžu vypíchnout Zuzku Vejražkovou, která se dělila se studenty o zážitky z univerzity v Delftu. Dále František Mastný, který se vrátil z amerického Kansasu. Dalším pozvaným byl Petr Vůjtěch, v jehož kroužku diskutujících jsem se také objevil a musim říct že to pro mě bylo jen zážitkem sledovat, jak zapáleně mluvil o svých zahraničních pobytech ve Spojených státech a Singapuru, a jeho popis rozdílu mezi studiem v ruzných koutech světa mě motival k zamyšlení, jestli bych také neměl někam odjet v posledním semetru magisterského studia. A z reakcí ostatních posluchačů jsem nebyl jediný.
Ale zajímavých hostů bylo mnohem více, například zástupci IBM. Přišli v hojném počtu pěti řečníků a pokud mám vyzdvihnout nějaké jména, tak to byl Pavel Wimmer, Jan Louda a Eliška Rudá, kteří předávali studentům své zkušensti z pohovorů a stáží ve velké korporaci.
Poslední skupinkou, která mě zaujala a do jisté míry se tématicky kryla s tématem řečníků z IBM, byla skupinka Honzy Dvořáka, Petra Paseky a Filipa Jelínka, jejichž čas přišel až téměř na úplný konec besedy, která se strhla pomalu na simulaci přijímacího pohovoru do velké firmy a asi jsem nebyl jediný komu běhal mráz po zádech při zjištění, co vše firmy očekávají a co jim mohu zatím nabídnout. Proto jsem rád za tento, alespoň letmý dotek s realitou.
Tímto bych chtěl poděkovat všem řečníkům, ať těm na které byl v tomto krátkém článku prostor i těm, na které se nedostalo. Vám všem, spolu s přibližně 30-ti studenty se povedlo vytvořit neopakovatelnou atmosféru a doufám že za rok se beseda povede minimálně stejně jako letos.
[poll id=“2″]