Jednou z věcí, kterou považujeme za klíčovou a naučili jsme se ji v praxi, je komunikace. V případě výuky je to komunikace se studenty. Ano, mohli bychom výuku vést formou „my jsme tady, pak je nepřekročitelná zeď a teprve potom jsou studenti“. Ušetřilo by nám to spoustu času a starostí. Ale tím pádem bychom popřeli vše, co učíme. Tj. že za vším jsou lidé a základem kvalitní práce je dobrá komunikace. Proto se snažíme na začátku a na konci dávat studentům vlastní dotazníky, kde mohou napsat vše, co si o nás a předmětu myslí. A pozor, my se jimi opravdu zabýváme. Na základě vstupního se snažíme pochopit, co studenti očekávají a s čím do předmětu přicházejí. Podle toho se pak snažíme vysvětlovat nebo doplňovat výuku. Na základě výstupního zase provádíme vlastní hodnocení toho, co se nám povedlo, zda se naplnily očekávání studentů i nás a samozřejmě upravujeme následující výuku. Vedle toho se snažíme se studenty komunikovat osobně během výuky a bez problémů i mimo ni. No a kdo se bojí komunikovat napřímo nebo se chce vyjádřit později, má možnost využít fakultní anketu, kterou také čteme, nebojíme se komentáře studentů zveřejnit všem a samozřejmě přidáváme náš vlastní komentář.
Myslíme si, že i studenti toto oceňují. Diskuse často sklouznou i k problémům, které nejsou přímo součástí výuky, ale proč se s nimi nepobavit na téma kam jít studovat nebo je alespoň povzbudit, poradit atd. I to patří k práci vyučujícího. Zřejmě proto jsou naše hodnocení jako vyučujících dobré. Ale jak napsal jeden ze studentů v dotazníku, hlavně neusnout na vavřínechJ A klasik dodává: „sebeschvála smrdí“ nebo „kdo chvíli stál, již stojí opodál“. Proto také vznikl tento příspěvek, proto chystáme druhý ročník akce „Studovat nebo pracovat“ a proto se i nadále budeme snažit být maximálně otevření a komunikativní. Ale vraťme se k hodnocení, v tuto chvíli již starého, školního roku 2010/2011. Zaměříme se na výuku, protože ta je ve většině případů prvním místem, kde se s námi studenti mohou potkat.
Prvním předmětem, který učíme nejdéle a který je nejzaběhnutější, je povinný bakalářský předmět „Informační systémy„. Po třech letech se nám jej podařilo usadit jak po stránce přednášek, tak i cvičení. I když se občas vyskytly připomínky ohledně nevyrovnanosti nebo náplni přednášek externistů, moc změn dělat nebudeme. Jedinou výraznější novinkou bylo zařazení workshopu na téma „Jak prezentovat top managementu“ se kterým nám pomohli kolegové z IBM. Vybraní studenti si připravili prezentaci a tu pak v rámci přednášky prezentovali před skutečným top managerem. V tomto případě Davidem Encem z IBM (Software Group Services Leader Central & Eastern Europe). Následně se diskutovalo a vysvětlovalo, co bylo dobré, co špatné, na co se zaměřit a vše uzavřela volná diskuse. Akce byla studenty velmi kladně hodnocena, protože se mohli přesvědčit, že i top manažer je člověk, ve většině případů normální, a obecná pravidla, o kterých mluvíme i my vyučující, v praxi opravdu fungují. Jak to bude letos zatím nevíme, protože máme o jednu přednášku méně a zřejmě se nám do výuky podobný workshop zařadit nepovede. Nicméně mimo výuku se alespoň jeden workshop zařadit pokusíme. Přemýšlíme o time managementu, vycházejícím z S. R. Coveyho. Kdo zná, jistě ví, o co se jedná.
Dalším z předmětů, který má o něco kratší historii, ale můžeme jej považovat za „zaběhlý“ je volitelný bakalářský předmět „Informační systémy a procesní řízení„. Mezi zimním a letním semestrem prošel významnou změnou. Povedlo se nám jej rozšířit z rozsahu 2+0 na 2+2. To se pozitivně projevilo na zatraktivnění výuky. Větší rozsah nám například umožnil zařadit do výuky 2 velmi zajímavé workshopy, vedené externisty. V rámci nich si studenti zkusili výrazně „přičichnout“ k praxi. V prvním měli studenti možnost otestovat své schopnosti konzultovat reálného zákazníka, kterého představoval J. Dočkal ze společnosti O2 a následně vytvořit a odprezentovat návrh řešení, které uspokojí jeho potřeby. Jeho pojetí bylo velmi výrazné a natolik osobité, že se líbilo všem. Navíc jsem poprvé za svou praxi zažil, že po skončení výuky studenti ihned nezmizeli, ale naopak zůstali na svých místech. A i když jsem je upozornil, že výuka již skončila, sami si vyžádali pokračování výuky. A to téměř o celou hodinu, kdy musel externista odejít. Neuvěřitelné. Druhý workshop byl zaměřený na rizika, kterými se u nás téměř nikdo nezabývá a opět zajímavým způsobem jej vedl T. Vojtíšek z GE Money. Paradoxně nám na tento workshop dorazila hospitace. Hospitující se nejdříve zděsili skutečnosti, že přišli na externistu a že děláme docházku i na přednášku. Ale po skončení konstatovali, že takovýto workshop neočekávali a moc se jim to líbilo. Stejně tak spokojeni byli i studenti. Potvrdilo to předpoklad, že předmět bude zajímavým doplňkem ke standardním předmětům FELu. Potěšující je, že přestože je předmět volitelný, byla kapacita v zimě i v létě plná a hodně studentů se hlásí na základě doporučení svých kolegů. V nastavené laťce budeme pokračovat (všichni externisti nám potvrdili svou účast), připravujeme změnu platformy tak, aby si studenti prošli celý životní cyklus BPM a trochu více se podívali i na technickou stránku.
Podobným předmětem je „Corporate Performance Management„, který je také volitelný, i když na rozdíl od předchozího pro magistry. Nicméně si jej mohou zapsat za určitých podmínek i bakaláři. Velký dík patří kolegům z IBM O. Bothemu, M. Pavlíkovi a P. Fedoročkovi, kteří předmět s naší pomocí vyučují. Dává to studentům ten správný praktický náhled na problematiku. Rozsahově má jen 2+0 a i když by si také zasloužil rozšíření, zatím jsme jej nedělali. Jedním z důvodů je přetíženost kolegů z IBM. Mezi výukou v zimním a letním semestru byl docela zásadní rozdíl. Zatímco v zimním semestru se jí účastnilo necelých 15 studentů, v letním to bylo 35. Velký počet v letním semestru byl způsoben především chybou v zapisování v KOSu, která umožnila zápis více studentům, než byla kapacita jednoho cvičení. Abychom to vyřešili, udělali jsme jednu hodinu, na kterou chodili všichni. To se projevilo v tom, že nebylo tolik času na individuální práci se studenty. Velké množství studentů také způsobilo více ruchu v učebně, což kvalitě také nepřidalo. Takže v hodnocení předmětu byl vidět výrazný rozdíl mezi zimním a letním semestrem. Asi je jasné, že hodnocení zimního vylo vyšší než hodnocení letního. A jaký byl ještě další důvod pro tak různé počty studentů mimo chybu v KOSu? Zatímco v zimním semestru si jej zapisovali ti, kteří se o předmětu dozvěděli spíše náhodou, do letního se zapsalo hodně našich studentů, které jsme učili v zimě a které se nám povedlo přesvědčit, že to co děláme a učíme je pro ně zajímavé. S postupem času se ale začíná „pověst“ předmětu šířit dále a podobně jako u předchozího předmětu si jej studenti již také navzájem doporučují. Také jsme začali v létě učit jeden magisterský předmět a podle seznamu na zimní semestr je vidět, že i tam jsme zaujali. Tak uvidíme. Poučení, které máme a kterým se dále budeme řídit, je že učit více než 20 studentů (s rezervou pro případné zájemce z jiných škol) v rámci jednoho cvičení je vždy na úkor kvality. Studenti si navíc mohou zapsat předmět jak v letním, tak i zimním semestru, takže by neměl být problém se na předmět dostat. Pozitivní změnou v letním semestru bylo vytvoření a zpřístupnění výukových image souborů s kompletním softwarovým prostředím studentům v podobě, kterou si mohli nakopírovat na své notebooky a používat i mimo školu.
Novým předmětem, který jsme začali učit v letním semestru, byl magisterský předmět „Průmyslové informační systémy“ na katedře kybernetiky. Brali jsme to jako výzvu, ale bylo nám jasné, že to nebude jednoduché. Při přípravě jsme dostali doporučení, že obsahově se máme držet toho, co se učilo v předchozím roce. Já osobně jsem s některými částmi měl problém, a kdybych stavěl předmět od začátku, udělal bych jej jinak. Takto jsme zapracovali několik změn a podobně jako v předchozích předmětech se snažili aplikovat náš přístup ke studentům. Na cvičení jsme se pokusili jít více do praktické realizace než v předmětu „Informační systémy„, ale i tak to nebylo ono. Co jsme podcenili a hlavně nečekali, bylo složení studentů. Očekávali jsme, že budeme učit především softwarové inženýry z Otevřené informatiky, ale skutečnost bylo přímo „děsivá“. Proti nám stáli studenti nejen z tohoto oboru, ale také „robotici“, „umělí inteligenti“ a „letečtí inženýři“. Udělat náplň takovou, která by uspokojila všechny, bylo nemožné. Každého zajímalo něco jiného (někoho dokonce nic), velké části pak předmět komplikoval život, protože končili studium a pracovali na diplomce. V rámci osobních diskusí jsme se snažili alespoň vysvětlovat, proč to děláme. Druhou věcí, která byla pro nás nová a poučná, bylo, že magisterští studenti z daných oborů jsou „jiní“ (náročnější v některých techničtějších věcech) a vyžadují jiný přístup. Již teď pracujeme na několika změnách. Například bychom chtěli na cvičeních déle a více pracovat v reálném informačním systému, aby si studenti mohli osahat, co v praxi příprava a používání informačních systémů obnáší. Z pohledu organizačního by mělo dojít ke změně skladby studentů. Předmět by se měl změnit z povinného volitelným, což by mělo zajistit, že na něj budou chodit studenti, které by to „mohlo“ zajímat. Uvidíme. Jenom trochu zamrzí jedno hodnocení předmětu ve fakultní anketě, kde jeden student na jedné straně kritizuje kvalitu a obsah slajdů a na druhé konstatuje, že ani na jedné přednášce nebyl. Alespoň mně osobně jde toto „proti srsti“. Můžu mít výhrady vůči předmětu, který je mimo můj záběr, ale hodnotit něco, aniž bych věděl proč to bylo daným způsobem uděláno, je proti mým zásadám.
Poslední kategorií výuky byly bakalářské a diplomové práce. Sice na první pohled vypadá, že by mělo jít o jednoduchou záležitost, ale zase tak snadné to není. Díky vstřícnosti a asi i zajímavosti témat pro studenty jsme nakonec vedli cca. 25 bakalářských prací a 1 jednu diplomovou. Zájem je potěšitelný, ale množství je šílené. Museli jsme trochu slevit z toho, co za služby jsme byli schopni studentům poskytnout. Téměř jsme rezignovali na jazykovou korekturu a na kvalitě se to projevilo bohužel negativně. Sice jsme studentům důrazně doporučovali, aby si nechali práci zkorigovat i někým dalším, ale ne vždycky se to projevilo. Tak trochu to svědčí o znalostech našich studentů v této oblasti. Proto se snažíme rozjet projekt „writing centra“, které by bylo v tomto směru studentům nápomocné. Je pravda, že do budoucna bychom to stejně nebyli schopni dělat sami a i nám by se občas hodila v této oblasti pomoc. A vlastně nejen nám. Letos jsme také poprvé absolvovali obhajoby našich studentů na jiných katedrách, protože nám to bylo doporučováno. Ukázalo se to jako dobrý krok i když to stálo dost času. Studentům to určitě pomohlo uklidnit se a při diskusích komise bylo možné vysvětlit některé detaily zadání a samotné práce. Bohužel se nám ale nepovedlo přijít na obhajobu diplomanta, který měl z našeho pohledu výbornou práci, ale komise byla jiného názoru. Osobně považuji za nefér, aby byl potrestán student za to, že se řídil zadáním, které bylo schválené, ale komise to nebrala v potaz. Navíc jsme docela dlouho hledali někoho, kdo by zadání posoudil a poradil nám, zda odpovídá požadavkům. Takže další zkušenost. Naštěstí to student vzal bez „sportovně“. Uvidíme, kolik toho povedeme letos. Už se nám ale hlásí první diplomanti. Ze zkušeností se všemi detailně probíráme náplň práce, aby také nedopadli špatně. Ale věříme tomu, že jsme se poučili a další problémy již nebudou.
Takový byl tedy školní rok 2010/2011. Mimo výukových aktivit jsme se snažili pořádat I akce mimo výuku, jako například školení DB2, workshop na téma koučinku, pomáhali studentům se stážemi nebo pracovali na projektech v rámci Laboratoře interoperability. K tomu jsme rozjeli projekt mapování interních procesů na fakultě a vedli celou řadu jednání o spolupráci. Je fajn, že se naše řady rozrostli o jednoho doktoranda a několik studentů nejen od nás z FELu, ale i z matfyzu a ekonomky, kteří nám pomáhají. V dalším školním roce pokračujeme ve výuce stejných předmětů, přičemž za cíl si klademe především udržet kvalitu těch dobře hodnocených a výrazně zlepšit ten horší. I letos nás čeká další nová výzva, kterou je výuka na nové informatické fakultě. Budeme učit předmět „Tvorba informačních systémů„, který je sice podobný našemu předmětu „Informační systémy„, ale zase má menší časovou dotaci na cvičení. Tak uvidíme, jak se nám povede za těchto podmínek uspokojit a hlavně něco naučit studenty. Snad by to mohlo jít. Uvidíme na konci zimního semestru.
Co říci na úplný závěr? Ne vše se povedlo podle našich představ a představ studentů. Ale to se asi nepovede nikdy. A nás by to ani netěšilo, respektive nemotivovalo. My jsme především rádi, že hodnocení, které ať již přímo nebo nepřímo dostáváme, je většině případů objektivní a motivující. Proto se budeme snažit z neúspěchů poučit a k novým výzvám se stavět čelem. Zatím to vždycky fungovalo. No a na nové studenty a práci s nimi se těšíme. Tak vzhůru do nového semestru. Ať již na výuce nebo na našem semináři „Studovat nebo pracovat„, který připravujeme na začátek října. Tímto na něj všechny zájemce a zvědavce zveme.
Pavel Náplava,
jeden z těch, kteří se toho všeho účastnili a má hlavní podíl na tom, jak to bylo a budeJ