Když jsem v srpnu 2017 dopsal a odevzdal disertační práci, spadl mně ze srdce velký kámen a na krátkou dobu jsem se "vypnul". Jinými slovy, napětí, které jsem až do té doby prožíval, bylo pryč, mozek vytěsnil veškerý stres a přepnul mě do "zombie" stavu, kdy člověk funguje jako natažený mechanický strojek. Po opadnutí tohoto "mimoňovského" stavu, který by se dal srovnat s vyhořením, jsem se postupně vrátil do normálu. Začal jsem pracovat na dalších úkolech, ale hlavou se mně pořád honila a zpětně promítala celá řada myšlenek, které byly spojené s odevzdanou disertační prací. Už během psaní jsem si totiž často říkal, že si nejen ověřuji doporučení, která dávám svým studentům při psaní bakalářské / diplomové práce, ale také vymýšlím nové postupy, které mně psaní usnadňují. Z čehož tak nějak vyplynulo, že když byly tyto postupy přínosné pro mě, mohly by se hodit i jiným a proto by stálo za to je sepsat.
Jenomže, jedna věc je o něčem přemýšlet a mít nápad, druhá vše zrealizovat. Od odevzdání disertace muselo uběhnout dost času, v mém případě téměř dva roky, abych se k tomu odhodlal. Dalo by se říct, že téměř dva roky trvalo, než to všechno ve mně uzrálo. Výsledkem je minisérie několika blogových příspěvků, v rámci kterých se zaměřuji na vybrané aspekty psaní závěrečné práce, které považuji za klíčové. Na začátku jsem si bláhově myslel, že půjde o krátké povídání, ale výsledek si můžete postupně prohlédnout sami. Jedná se o sérii celkem sedmi různých témat (tento úvod nepočítám), ke kterým jsem jako bonus přidal příspěvek o přípravě a provedení prezentace závěrečné práce. Asi každý pochopí, proč mě při psaní jak samotné disertace, tak i tohoto textu, často napadala slova klasika "kdybych to by býval věděl, tak …" 🙂
V tuto chvíli si někteří možná řeknou, že moje práce, spojená s vytvořením tohoto textu, byla zbytečná, protože podobných zdrojů a doporučení je plný internet. V tom mají pravdu. Jenomže jak jsem sám a na vlastní kůži zjistil, doporučení je sice celá řada, ale články obsahují obvykle jen kousek z toho, co považuji za důležité já a téměř všechny jsou psané převážně z pohledu studenta, který práci psal. Což není špatně, ale chybí tam pohled vedoucího práce, pro nějž je odevzdaný text, mimo jiné, jeho osobní vizitkou a pohled oponenta, který musí odevzdaný text přečíst a ohodnotit. No a vzhledem k tomu, že já jsem závěrečných prací vedl a oponoval již docela dost, myslím si, že můj pohled člověka, který píše závěrečnou práci a do jejího psaní vnáší zkušenost vedoucího/oponenta není zase tak obvyklý. Bonusem mohou být pocity a myšlenky, které se mně jak během psaní, tak i po odevzdání disertace honily hlavou. 🙂
Při psaní jsem se snažil být maximálně stručný, ale jak všichni víme, většinou nám jedna myšlenka evokuje celou řadu dalších a není jednoduché určit, kde skončit a kde naopak přidat. Já jsem zvolil kompromis v podobě rozdělení do série miničlánků, které lze používat i samostatně. Věřím, že své čtenáře si minisérie najde. Třeba jen z důvodu porovnání s jinými doporučeními, jako zdroj inspirace, checklist nebo upozornění na skutečnost, že sepsání závěrečné práce není krátkodobá a jednoduchá záležitost. Tolik tedy k motivaci a důvodům, které vedly ke vzniku této minisérie.
Než se pustíme do jednotlivých dílů, tak ještě poznamenám, že série je koncipována jako "živá". Když zjistím, že je vhodné ji doplnit, rozšířit, opravit, tak to udělám. Hodně také bude záležet na zpětné vazbě, kterou získám osobně nebo mně ji poskytne kdokoliv, kdo si minisérii přečte. Tímto vyzývám všechny, kteří by chtěli k sérii cokoliv dodat, opravit, upravit atd., aby se nebáli diskutovat. Nemám patent na rozum, ani si nedělám iluze, že můj názor je ten jediný správný. Na rozdíl od jiných se nevyhýbám ani kritice a rád budu s kýmkoliv konstruktivně diskutovat. Veřejně přímo pod jednotlivými články, tento nevyjímaje, osobně nebo při jakékoliv příležitosti, kdy k tomu bude prostor.
Ať je pro vás čtení minisérie zajímavé a přínosné. V prvním díle nás čeká povídání o začátku psaní jakéhokoliv článku, zprávy, textu.
Pavel Náplava