Po přečtení minisérie článků pana Ing. Náplavy o závěrečných pracech, obhajobách a podobně jsem se rozhodl přispět také se svým pohledem na tyto věci „z opačné strany barikády“. Byl to totiž skutečně boj, v jehož závěru se štěstí přiklonilo na moji stranu. Situace často nevypadala úplně optimisticky.
Popíši tedy celý svůj závěr bakalářského studia od zvolení tématu bakalářské práce až po státní závěrečnou zkoušku. Na závěr si budete moci přečíst názory na toto téma také od jiných lidí.
Výběr tématu semestrálního projektu a seznamování se s průběhem ukončení bakalářského studia
Nyní, když mám již bakalářskou etapu studia hotovou, se mi zdají věci jako výběr tématu práce nebo samotný proces závěru studia skutečně jednoduché (na pochopení jejich průběhu, nikoliv na absolvování). Avšak předtím jsem měl pouze mlhavou představu: „Budu něco psát, a z toho se pak nějak vyvine bakalářská práce.“ Nevěděl jsem, že existuje několik metod výběru tématu závěrečné práce od zcela vlastního návrhu až po přidělení katedrou. Věděl jsem, že existují osoby jako je vedoucí práce a oponent, ale vůbec jsem neměl jasno v tom, jak probíhá interakce s nimi a státní závěrečná zkouška.
Tyto informace byly do 3. ročníku ve výuce prezentovány spíše neúplně, pravděpodobně proto, že jsou všem starším zástupcům akademické obce známy jako jejich vlastní boty a tito na nich nevidí nic zajímavého a zvláštního.
Téma práce jsem si nakonec zvolil nikoliv ze seznamu témat nabízených katedrou (neměl jsem ponětí, že takový seznam existuje), ale z dobíhající školní aplikace. To naštěstí nebyl žádný problém a díky vedoucímu se téma podařilo zdárně aktualizovat a zadat. Ocitl jsem se ve třetím ročníku a mohl se vrhnout na vypracování projektu na téma Internetové chování mladých lidí.
Sepisování projektu aneb jak lze také strávit Vánoce
Při vypracovávání rozsáhlejších písemných prací je vhodné si naplánovat postup. Nejprve se shání a čte literatura, v průběhu se provádí konzultace s vedoucím a píše vlastní text, na závěr je dobré nechat si čas na případné opravy a úpravy práce.
Ovšem v mém případě se tak nestalo. Plán se jaksi nepodařilo sestavit, takže mnoho cenných konzultací jen tak uplynulo s tím, že stav projektu je „jako minule“ a „pořád procházím literaturu“. Tak se stalo, že bylo najednou před Vánocemi a termín odevzdání se velmi rychle přibližoval. Při volbě, zda si užít pěkné vánoční svátky a nemít dopsaný projekt nebo mít hrozné vánoční svátky, ale mít projekt, logicky zvítězila druhá volba.
Nakonec jsem dokázal do konce semestru projekt napsat, zapracovat připomínky vedoucího i úspěšně, za C, jej obhájit. Obhajoba probíhala jako docela příjemné setkání a povídání studentů a pedagogů, jediné, co by se možná do budoucna dalo změnit k lepšímu, jsou mizerné světelné podmínky v místnosti, kde prezentují studenti oboru Manažerská informatika.
Bakalářská práce – je to „jen“ prodloužený projekt nebo ne?
Po euforii ze zvládnutého projektu a 5. semestru, který mimo jiné obsahoval pro mě z celého dosavadního studia časově nejnáročnější předmět „Úvod do softwarového inženýrství“, přišlo poměrně rychlé vystřízlivění. Na úvodní informační schůzce si každý uvědomil, že zdaleka ještě není konec studia, tudíž bude potřeba ještě jednou vytasit klávesnice a zatvrdit mysl v boji, tentokrát navíc i se státnicemi.
Psaní bakalářské práce u mě probíhalo naprosto stejně jako psaní projektu. Nejvíce mě během tohoto období potěšila i vyděsila zároveň věta vedoucího po jedné z konzultací, kdy jsem opět nic extra nevyprodukoval: „Já jsem optimista, pane Horváth. Vy to nějak napíšete.“ V tu chvíli jsem si na jednu stranu říkal, že je to asi zvládnutelné, na druhou stranu jsem cítil zodpovědnost.
Po určitých peripetiích, kdy nebylo ze strany katedry úplně jednoznačně definováno, jaké formální náležitosti má práce mít, se mi zdařilo úspěšně dopsat i toto dílo. Nejistota panovala zejména na poli vazby bakalářské práce, jelikož se v té době měnily předpisy, které toto upravují. Poměrně pracnou částí práce bylo v mém případě také vytvoření a zpracování dotazníkového průzkumu.
Státní závěrečné zkoušky neboli učení se úplně všeho odznova
Mnou a kamarádem vytvořená tabulka se seznamem státnicových okruhů:
Na zájemce o učení se na státnice čekal zpočátku malý chyták, a to zveřejněná dvojí verze zkušebních okruhů. Naštěstí se to se zástupcem vedoucího katedry svižně vyřešilo a již se nebylo možné dále vymlouvat, že nevíme, co se učit. Okruhů pro náš obor bylo přibližně 60, přičemž mírně převládaly otázky společné nad oborovými.
Rozhodli jsme se s kamarádem, že se budeme učit ve dvojici, později jsme přibrali ještě třetího. V době plánování příprav nám do termínu zkoušky zbývaly necelé tři týdny. Věděli jsme, že je času málo, takže jsme kladli důraz na kvalitní prostředí – s bílou tabulí, fixami, internetem a blízko zdrojů jídla. Počet okruhů, které nám vycházely prostým dělením k naučení za den, jsme až na výjimky zvládali, činilo to dle náročnosti 3 až 4 okruhy. Odkládali jsme pouze okruhy, které jsme považovali za nenaučitelné a zároveň nepravděpodobné k výběru. V tom nám do určité míry pomohla znalost členů zkušební komise.
Co se týče konkrétního zpracovávání okruhů, osobně jsem to dělal tak, že jsem si poznámky a příklady ke každému okruhu vypsal na jeden list papíru A4, což se mi osvědčilo. Také hodně pomáhala evidence okruhů v excelovské tabulce, kde jsme zaznamenávali přehledně pokroky. Posledních pár dní před zkouškou jsme věnovali opakování, kdy teorii opakoval každý sám a ostatní věci jsme dělali ve skupině na tabuli, prakticky jsme tím simulovali zjednodušeně zkoušku. Opakování z mého stohu papírů jsem se pak věnoval až do poslední minuty před obhajobou.
Den D: obhajoba bakalářské práce a státní závěrečná zkouška
Je s podivem, že jeden z nejdůležitějších dnů mého dosavadního studia probíhal poměrně hladce. Na to, jak nedokonale většinou prezentuji, jsem prezentaci bakalářské práce zvládl ku své spokojenosti. Následné otázky komise k práci jsem až na jednu, u které jsem skutečně neznal odpověď a přiznal to, zodpověděl bez problémů.
Zkušební otázky pak byly dvě, jedna ze společných a druhá z oborových okruhů. Za společnou část jsem dostal otázku z matematické logiky, což byla přímo voda na můj mlýn. Za oborovou část jsem dostal od pana Ing. Náplavy, svého vedoucího, otázku na informační systémy, kterou jsem zodpověděl způsobem dost chlupaté deky.
Nicméně, celkové hodnocení od komise bylo nakonec B za bakalářskou práci a v průměru B za zkoušku. Následovalo už jen třesení rukama a odchod vstříc prázdninám. V dalším odstavci se pokusím shrnout podle mě užitečné postřehy z této etapy.
Mé tipy a triky
- Ano, všichni říkají, že bakalářku máte začít psát brzo, jinak se z toho zblázníte. Pravděpodobně nezblázníte, ale je určitě příjemnější psát nebo učit se jen část dne a potom jít třeba na golf.
- Pokud děláte dotazníkový průzkum, předpokládejte raději, že respondenty budete k odpovědím nutit.
- Dobře si přečtěte všechny vyhlášky a směrnice o tom, jak má být bakalářka napsaná, kolikrát vytištěná, který výtisk kým podepsaný apod. U nás to měli skoro všichni špatně. Nevím aspoň o nikom, kdo by to měl správně.
- V prezentaci použijte velká písmena (font). Poté, co nastavíte velká písmena, je dvětšete ještě dvakrát.
- Učte se s někým. I kdybyste se nenaučili víc než každý sám, nebude to taková otrava. Pravděpodobně se ale víc naučíte.
- Učte se v rozumnou denní dobu a rozumně dlouho, zamezíte tak bolestem hlavy a zbytku těla a myšlenkám na trestnou činnost.
- Pokud komisi nevykládáte vyložené nesmysly, nemá většinou potřebu vás vyhodit.
- Usmívejte se.
Rozhovory s dalšími úspěšnými čerstvými bakaláři
Jak jsem již sliboval, vyzpovídal jsem ohledně závěru studia také několik kamarádů a kolegů se stejným osudem, aby byl obraz podávaný čtenáři co nejúplnější. Doufám, že aspoň některé z rad padnou na úrodnou půdu a někomu pomohou.
1) Kolik času jsi věnoval/-a bakalářce a jak práce šla?
Bc. Aleš Górecki: „Hodně. Pravidelně jsem na ní dělal, prakticky denně. Od začátku mi ale chyběl nějaký koncepční plán. Klasicky jsem se ze začátku soustředil na obecnější věci a dával do kupy teoretickou část BP. Následně jsem se věnoval části praktické, kde jsem se dostal do ukrutného časového presu a málem jsem to nestihl dodělat.“
Bc. Ondřej Košut: „Víc, než jsem si myslel, že věnuji. Dlouho jsme se v týmu a s vedoucím práce domlouvali, co a jak bude vypadat, až zbylo málo času přímo na naprogramování. Programování zabralo víc jak měsíc velmi intenzivní práce a na napsání bakalářky mi pak zbyl asi týden, takže to bylo taky dost narychlo. Několikrát jsem se bál, že to prostě nestihnu dodělat.“
Bc. Aneta Musilová: „Bakalářku jsem začala psát poměrně včas (koncem března). Střídavě jsem se věnovala programování a psaní textu, a hotovo jsem měla asi týden nebo dva před odevzdáním. Nejvíce mi pomohlo vytváření týdenních plánů (bakalářce jsem se věnovala 3 až 4 dny v týdnu pár hodin denně), které jsem se následně snažila dodržovat. Většinou se mi to dařilo, a díky tomu jsem neměla pocit, že bakalářku nestihnu dopsat.
Psaní bakalářky mě celkem bavilo, obecně nemám problém s psaním textu a problémy s programovací částí jsem řešila formou konzultací s kompetentním vyučujícím.“
Bc. Dominik Mazura: „Moje práce začala přibližně rok před jejím odevzdáním společně s výběrem tématu s Ing. Náplavou. Nejdříve bylo nutné nastudovat téma, o kterém jsem slyšel poprvé. Velmi užitečné při studování tématu, jak se později při psaní ukázalo, bylo psaní poznámek, ze kterých jsem vycházel. Skutečně jsem práci začal psát koncem roku a dal si za úkol na ní pracovat tři dny v týdnu, což jsem kromě zkouškového období dodržoval. Nejvíce pracná část na tvorbě práce, která mi zabrala spoustu času, byla finální úprava. Dát text práce do podoby tak, aby na sebe jednotlivé části navazovaly, pochopil ho i čtenář neznalý tématu a neobsahoval chyby, bylo velmi náročné.“
2) Kolik času jsi věnoval/-a státnicím a jak probíhalo učení?
Bc. Aleš Górecki: „Po odevzdání BP jsem si dal přes víkend pauzu a rozdýchával to. A následně jsem se dva týdny šrotil na státnice. Prošel jsem si vše, ale primárně jsem se soustředil na oborové otázky a na témata blízké komisi.“
Bc. Ondřej Košut: „Po odevzdání bakalářky jsem si dal pár dní volno a jen jsem se povaloval. Pak jsem měl tři týdny na naučení se na státnice. Ty tři týdny jsem neustále sledoval, kolik mi zbývá otázek, a podle toho jsem věděl, kolik jich každý den musím zvládnout. Na konci jsem zjistil, že si některé otázky ze začátku už zase nepamatuju. Poslední tři dny jsem si pak všechny otázky zopakoval (s důrazem na předměty lidí z komise). Tyhle tři dny jsem se učil jako nikdy v životě, asi 15-17 hodin čistého času denně opravdu intenzivního učení. Málem jsem se z toho fakt zbláznil.“
Bc. Aneta Musilová: „Učení na státnice pro mě bylo nesrovnatelně horší než psaní bakalářky. Intenzivně jsem se začala učit asi 3 týdny před termínem státnic, a to tím způsobem, že jsem si sama ručně vypisovala základní poznámky buď z přednášek nebo z již zpracovaných materiálů. Střídavě jsem se věnovala těžším a lehčím předmětům, aby si hlava odpočinula. Nestihla jsem zpracovat všechny otázky a poslední týden jsem si opakovala pouze ty předměty, které od komise hrozily.
Celé ty 3 týdny jsem se učila průměrně 15 hodin denně, osobně se mi osvědčilo vstávat brzy (kolem páté ráno) a kolem poledne se na hodinu prospat. Hlavně ke konci už bylo učení hodně náročně i kvůli stupňující se nervozitě.“
Bc. Dominik Mazura: „Na státnice jsme se začal učit s předstihem, protože strach a respekt byl velký. Začal jsme více jak měsíc předem a učil se několik dní v týdnu se spolužáky ve škole. Studijní režim se spolužáky mi pomáhal se věnovat pouze učení a také urychlil jeho proces. Poslední týden už jsem si jenom dokola procházel zápisky.“
3) Co bys vzkázal/-a mladším studentům obecně, co dělat, co nedělat, na co si dát pozor?
Bc. Aleš Górecki: „Poučení pro příště? Naplánovat si to, a plánu se držet! Pravidelně konzultovat s vedoucím a být si jist, že práce neustále směřuje ke splnění zadání bakalářky. A nenechávat důležité věci na poslední chvíli.“
Bc. Ondřej Košut: „Nejdůležitější je začít včas. Čím dřív, tím líp, jinak je to nářez, a ten produkt, co z bakalářky vznikne, pak není nic, na co by byl člověk hrdý. Při učení a při práci na bakalářce se něčím motivovat. Stanovit si odměnu za úspěšné státnice a těšit se na to. Hlavně mi ale pomohla myšlenka, že ta bolest (práce, nutnost učení se atp.) je jen dočasná a že přejde, ale ten neúspěch by byl na furt. Prostě bych věděl, že jsem státnice nedal napoprvý, a to by mě příliš štvalo.“
Bc. Aneta Musilová: „Začít včas, udělat si plán a následně se ho držet, konzultovat bakalářku s vedoucím. V krizových chvílích se snažit zachovat chladnou hlavu, i když je to těžké. Přece jen nejde o život.“
Bc. Dominik Mazura: „Zpracované okruhy od jiných studentů jsou fajn, ale pouze čtením si je člověk nezapamatuje. Je dobré si vyzkoušet situaci na potítku a psát a psát. Stejně tak je dobré vyzkoušet někomu prezentovat práci, protože u komise bude výstup pravděpodobně horší. Doporučuji rozdělit si práci na bakalářce, protože je snazší si hlídat krátkodobější termíny než pouze jeden termín pro odevzdání. Hodně podceňovaným aspektem pro podávání vyšších výkonů, jako je psaní BP a učení se na státnice, je dobrá životospráva. Pravidelný pohyb, kvalitní strava a dobrý spánek dělá divy.“