„Doma není nikdo prorokem“

Polovina semestru, zveřejnění výsledků ankety, pět let od založení našeho centra a přečtení knížky „Nápady na ubrousku“ mě přivedly k myšlence, zamyslet se nad naší výukou a jejím hodnocením studenty. Vzal jsem tedy výsledky anket za celou dobu, co jako centrum fungujeme u nás na FELu a FITu, dal je do vizuální podoby a trochu okomentoval. Zaměřil jsem se na naše klíčové předměty „Informační systémy“ (FEL) a „Tvorba informačních systémů“ (FIT). Jsou podobné, průřezové přes všechno co umíme a hlavně povinné. Ostatní (doplňující volitelné) předměty jsem nakonec v úvahu nebral, protože jejich hodnocení studenty nesplňuje parametr relevantnosti (minimálně deset studentů) a díky volitelnosti si je zapisují většinou jen studenti, které jsme zaujali nebo oslovili předchozí výukou. Aby se přesto o toto hodnocení nepřišlo, doplnil jsem analýzu o hodnocení vyučujícího, kde se toto hodnocení také promítá. V našem případě tedy analyzuji hodnocení mé osoby, protože jsem za výuku plně odpovědný a většinu výuky také realizuji.

Hodnocení začínám u nás na FELu, protože zde jsme vznikli a téměř dva roky před FITem ladili jak obsah, tak i formu. Přiložené grafy nejprve ukazují hodnocení předmětu / mě jako vyučujícího.

Trend hodnocení za první tři roky ukazuje zvyšující se spokojenost studentů jak s předmětem, tak i vyučujícím. Rozdíly jsou minimální. Vrcholem je rok 2011, kdy jsme dosáhli maxima. Nicméně, u hodnocení předmětu v tomto roce je třeba zdůraznit fakt, že předmět hodnotilo méně než 10 studentů, což není úplně relevantní. Rok 2011 je typický také tím, že začínáme nově učit i na FITu. Klesající trend za první tři roky ukazuje a potvrzuje fakt, že usazení předmětu vyžaduje minimálně tři roky. Zajímavý zlom nastává v roce 2012, kdy se hodnocení zhoršilo. Z úvah a znalostí bych usuzoval, že pokles počtu studentů znamenal i změnu rozložení znalostí a tím pádem i změnu nároků na předmět. Zlepšení v roce 2013 ukazuje, že jsme na danou situaci zareagovali snad dobře. Je nám ale jasné, že dlouhodobé udržení výborné úrovně v menším počtu studentů je o hodně náročnější, protože rozdíly v kvalitě, nárocích a zaměření jednotlivých ročníků mohou být velké. My se toho ale nebojíme. Ba právě naopak, bereme to jako výzvu.

Z hlediska umístění předmětu v rámci všech fakultních předmětů i mé osoby mezi všemi vyučujícími byl vrcholem opět rok 2011. Což mimo jiné ocenil i pan děkan malou odměnou 🙂 Výrazný rozdíl v hodnocení předmětu a mou osobou v roce 2009 je podle mého názoru způsobený tím, že jsem na začátku moc nevěděl, jak správně učit a také jsme předmět rozjížděli v poněkud jiném složení než dnes. Pro FEL pak zřejmě, na rozdíl od FITu platí, že  rozmanitost a šířka vyučovaných předmětů, což přináší i vetší rozmanitost studentů, zvyšuje nároky na umístění se na vyšších příčkách fakultního žebříčku. Konkurence je holt vysoká. Volitelné předměty ovlivňují hodnocení mé osoby většinou pozitivně a o něco jej vylepšují.

Pojďme se podívat na FIT. Tady je to jednodušší, protože se bavíme jen o jednom předmětu. Velkou výhodou FIŤáků je skutečnost, že výuku zde jsme mohli navázat na praktické zkušenosti s výukou u nás na FELu a tím pádem ji nestavěli od úplného začátku. Tato skutečnost se významně podepsala na výborném hodnocení předmětu / mé osoby. Zřejmě jsem se to naučili dobře a praktikovaná forma se studentům líbí.

Z pohledu umístění ve srovnání s ostatními předměty a vyučujícími jsme si nasadili hned v prvním roce laťku velmi vysoko. První desítku jsme po zkušenostech z FELu určitě neočekávali. Nicméně, v tomto roce (2013) se nám ji povedlo výrazně překonat a z mého pohledu zřejmě dosáhnout maxima, které se těžko překoná. Ale je to výzva 🙂 Sám jsem po otevření výsledků ankety nemohl uvěřit tomu, že je něco takového vůbec možné.  Proto mě nedá, abych se nepochlubil před těmi, co do ankety nemají přístup 🙂 Stříbrnou medaili hned tak každý nemá.

Jsem hlavně rád, že umístění potvrdilo mé předpoklady, že finální účty se skládají vždy až na konci. Když jsme totiž na začátku semestru začali s výukou, přišel za mnou poněkud „rozhozený“ kolega Kočí s tím, že je třeba s výukou ihned něco udělat, protože studenti nevědí, co mají dělat, jsou zmatení a z toho si odvodil, že budeme mít špatné hodnocení a dopady na nás budou velmi negativní. Burcoval k okamžité změně. Diskuse byla chvílemi vypjatá, ale nakonec jsme se dohodli, že budeme učit stejně jako v minulých letech, jen budeme o něco více úsilí věnovat průběžné komunikaci se studenty. Z mého názoru to ale stejně děláme a 4. místo mezi předměty to jen potvrzuje.

Také to podle mě potvrzuje fakt, že když se budou studentům obzory otevírat průběžně a sami postupně pochopí o co jde, tak to má hodnotnější dopad, než když se s nimi „mazlíme“ a všechno jim přinášíme na zlatém podnosu. V tomto směru se projevuje výrazný rozdíl mezi FELem a FITem. Zatímco na FITu má předmět rozsah jen 2+1, tj. cvičení jsou jednou za čtrnáct dnů, na FELu je to každý týden. V časovém tlaku si zřejmě studenti dříve uvědomí, že to, co jim říkáme má smysl a nutnost si některé věci pod časovým tlakem dostudovat (domyslet) samostatně tento fakt jen posiluje. U nás na FELu se s tím naopak možná až moc „mazlíme“, což způsobuje, že studentům to často dojde asi až o něco později, v době kdy jsou podobně jako studenti FITu hozeni do vody a musí plavat sami. Čímž také tak trochu vysvětluji název tohoto příspěvku. V žádném případě to ale neznamená, že jsou naši studenti horší. Je to má vlastní zkušenost a potvrzuje ji každý, kdo musí něco řešit samostatně.

Co nejsem schopen posoudit je fakt, jakým způsobem hodnocení ovlivňuje skutečnost, že části studentů, které učíme na obou fakultách, vedu jejich bakalářské práce. Průběžná zpětná vazba i anonymnost ankety ale ukazují, že vliv je zřejmě minimální. Spíše sázím na výrazný vliv dělat výuku tak nějak jinak, řekl bych „prakticky“ a „lidsky“, s čímž se studenti do té doby moc nesetkali.

Posledním zajímavým analytickým pohledem jsou počty hodnotících studentů. Začněme opět u nás na FELu. Jednou z věcí, která mě při analýze překvapila, je fakt, že na FELu se od roku 2011 (zrovna když jsme dosáhli maxima) přestalo aplikovat pravidlo, že aby bylo hodnocení relevantní, musí jej provést minimálně 10 studentů. Proto jsem musel poslední tři roky ankety na FELu trochu poupravit a vše, co mělo méně než 10 hodnotitelů potlačit. Nedivte se tedy, když výše uvedené výsledky uvidíte v anketě trochu jinak. Z hlediska umístění bychom dopadli hůře a například v úspěšném roce 2011 bychom se vůbec neumístili. Ale jak moc je relevantní hodnocení například jedním studentem?

V rámci analýzy jsem zobrazil celkové počty studentů, kteří měli možnost hodnotit předmět / mou maličkost a kteří hodnocení provedli.

Potěšitelné, až na rok 2011 je, že si držíme vcelku stabilní hranici studentů, kteří nás v anketě hodnotí. A to i přesto, že se snažíme zpětnou vazbu sbírat průběžně během semestru, což v důsledku může pohnout s hodnocením a umístěním, protože ne každý chce hodnotit dvakrát. A to jak pozitivně, tak i negativně. Nám to sice nevadí, protože informace máme, ale fakulta se bohužel dívá jen na anketu a to, co si zjišťujeme průběžně, neví a často ji to ani nezajímá. Proto na konci semestru všechny studenty výrazně nabádáme k tomu, aby se o své názory podělili i v anketě. Rozdíly v počtu studentů mezi předmětem INS a mým osobním hodnocením jsou dány výukou v dalších volitelných předmětech. V roce 2010 a 2011 se v tomto ohledu projevil zvýšený zájem o výuku v těchto předmětech ze strany studentů, kteří přecházeli do magistra na FIT (jinou školu) a chtěli si nás zřejmě ještě užít 🙂  To je potěšitelné. Pak se to v absolutních číslech víceméně srovnává na stabilní hranici i přesto, že docela výrazně poklesl celkový počet studentů. Uvidíme, zda s celkovými počty studentů zahýbou změny, které připravujeme v rámci reakreditace STM.

Jak to vypadá na FITu? Z hlediska poměru studentů, kteří anketu vyplnili a celkového počtu stabilně. Pohybujeme se na konstantní hranici kolem cca. 20% všech studentů, kterých je ovšem v celkovém součtu více. Na FELu je díky menšímu počtu studentů procento v posledních dvou letech o hodně vyšší, ale absolutní čísla jsou stabilní. V letošním roce to bylo například 50%. Nárůst v roce 2012 je dán dočasným zvýšením kapacity předmětu TIS. Jinak je to zatím podobné. Uvidíme v dalším roce.

Tolik tedy několik krátkých a jednoduchých pohledů na historii naší výuky z pohledu hodnocení studenty. Záměrně jsem nezahrnul kolegy, protože jejich hodnocení není z pohledu počtu hodnotících studentů relevantní a jejich podíl na výuce je výrazně menší. Nejde tedy o žádnou šikanu  z mé strany, protože píši tento příspěvek a ani o zvyšování si mého vlastního ega. Svou kvalitou také oni přispěli a přispívají k uvedeným hodnotám a umístěním a v žádném případě je nezhoršují.

Napadá mě ještě celá řada dalších analýz, které by se daly udělat, ale to už by bylo na tento příspěvek moc informací. Například by se dalo analyzovat, jakou měrou byli v jednotlivých letech zastoupeni studenti orientovaní spíše na technologie nebo manažersko-analytický pohled, který je blízký náplni našich předmětů a našemu stylu výuky. Dávám tedy raději prostor pro náměty na analýzy čtenářů, o které se rád pokusím nebo o nich případně sepíšu další příspěvek. Stejně tak se velmi rád podělím o analýzy, které si udělal někdo jiný a našel nějaké zajímavosti, které mně utekly.

A co říci na úplný závěr? Doufám, že důsledkem našeho posledního úspěchu nebude, z mého pohledu hloupá a na závistivém pohledu založená, zbytečná diskuse na téma, že když je někdo hodnocený studenty moc dobře, tak to, co dělá, dělá určitě špatně a je třeba jej trochu klepnout přes prsty.

Pavel Náplava