V předchozím díle minisérie článků “Cesta za úspěšnou obhajobou závěrečné práce” jsme se zaměřili na to, jak psaní závěrečné práce dobře uchopit v samotném začátku – jak vybrat téma, vedoucího a oponenta. Řekli jsme si také, jak na proces plánování a pomyslně “držíme v ruce” první produkt naší snahy. Stojíme tedy před dalšími důležitými kroky – čeká nás převedení práce do finální podoby a co víc, musíme naše dílo obhájit. Jak na to, na co si dát pozor?  

Důvěřuj, ale prověřuj!

Již jsem zmínil v předchozím článku – jedním z výstupů závěrečné práce je dokument. Ten je veřejně k dispozici a je prvním a často i jediným materiálem, na základě které se dá ohodnotit student a kvalita jeho práce. Proto je třeba jeho finalizaci věnovat náležitou pozornost. Nemá cenu jej precizovat ihned od začátku. Lepší je dělat výše zmíněné průběžné poznámky, protože jsou velmi často prováděny různé změny a my bychom zbytečně plýtvali svou energií. Finalizovat bychom měli až na konci, kdy máme všechno potřebné hotové a jen je nutné to spojit do jednoho smysluplného a “čitelného” dokumentu.

Finalizace zahrnuje dvě části:

  • Vytvoření dokumentu s kvalitním odborným obsahem

První částí je vytvoření smysluplného dokumentu po stránce odborné, který obsahuje vše potřebné, co bylo požadováno v zadání a zahrnuje klíčové informace pro posouzení výstupů. Kvalitu odborných výstupů dokáže nejlépe posoudit vedoucí práce. Dobrý vedoucí nabídne studentovi možnost, že si práci v dostatečném předstihu (u mě cca. 14 dní) před termínem odevzdání práci přečte, opřipomínkuje a doporučí studentovi, co ve výsledném textu vylepšit. Což mimo jiné obvykle zlepší posudek vedoucího, ve kterém vedoucí nemusí “kritizovat” kvalitu textu, odbornou stránku a provázanost jednotlivých částí. Předtím je ale nutné, aby text již prošel jazykovou korekcí – jak je popsáno v následujícím bodě. Nechceme totiž, aby se vedoucí věnoval kvalitě textu, ale naopak jeho odbornému obsahu.  Já jsem v poslední době začal aplikovat přístup, že když se text nedá číst, vrátím jej s touto poznámkou studentovi k přepracování. Pak se ale může stát, že již na obsahovou korekci nebude z mé strany čas. Vedoucí má obvykle sílu si práci přečíst a okomentovat jen jednou.

  • Kontrola jazykové a stylistické kvality textu.

Druhou, dost možná důležitější částí finalizace, je kontrola jazyka a kvality textu – právě tyto faktory jsou totiž první vizitkou kvality práce a studenta. Text plný chyb a překlepů znamená, že se odbornou částí již téměř nikdo nebude zabývat a rovnou odsoudí studenta jako špatného. Já jsem pro tyto účely zavedl doporučení, aby si každý našel minimálně dva korektory, kteří si text před finalizací dokumentu přečtou a zkorigují. Ideálně, když jeden z nich rozumí oboru a posoudí smysl textu a druhý mu nerozumí, ale je schopen posoudit překlepy, gramatické chyby, dlouhé věty a další neřesti, které v rámci psaní obvykle vyplodíme. Věřte tomu, že každému členovi komise, ať práci otevře kdekoliv, se téměř vždy velmi rychle povede minimálně jednu chybu vždy najít. Dobrý korektoři ale dokáží kvalitu výrazným způsobem zvednout. Úplně nejhorší je, když v textu zůstanou pracovní poznámky, které tam nemají co dělat. Někdy jsou úsměvné, ale když se v nich polemizuje v až moc “pracovním slovníku”, jde veškerý humor stranou.

 

Po korekcích již nezbývá, než práci vytisknout a nechat svázat. V dnešní době se to všechno dá zvládnout za jeden den. Doby, kdy se jeden až dva dny čekalo na zaschnutí lepidla, jsou již dávno pryč. Ideální je si předem zafixovat termín a objednat desky, protože je to jednak levnější, ale hlavně máme jistotu, že to stihneme i na poslední chvíli. Jenom je třeba si před odchodem z “vazárny” zkontrolovat, že nám do vazby dali vše, co tam má být. Zažil jsem i situace, kdy občas něco chybělo a student málem neobhájil. Suma sumárum, když to shrnu, tak na sepsání a korekce závěrečného textu je třeba si vyhradit cca. 1 měsíc před finálním odevzdáním. Což nás vrací k plánování a průběžné práci, o které jsme psali v předchozím článku.

 

Prezentace jako třešnička na dortu

Po odevzdání (v dnešní době i do informačního systému), nastává chvíle krátkodobé euforie u studentů a povzdechnutí vedoucích a oponentů. Studenti si otřou pot z čela a mylně řeknou, že to mají za sebou. Vedoucí a oponenti si uvědomí, že budou muset práci ještě minimálně jednou projít a napsat posudek. Respektive nejprve usoudit, zda práci (ne)pustit k obhajobě (ne)udělením zápočtu a následně napsat a odevzdat posudek. V tištěné podobě i elektronicky. Studenti se do reality vrátí velmi rychle, obvykle druhý den po odevzdání a mimo posledních chybějících zkoušek začnou pracovat na přípravě k závěrečným zkouškám. Je třeba ale pamatovat na to, že byť jsme závěrečnou práci, kterou jsme cca. 2 semestry vytvářeli, již odevzdali, je nutné ji také odprezentovat a obhájit před komisí. Práce na ní tedy ještě pořád neskončila.

Prezentace znamená, že během cca. 10-ti minut představíme státnicové komisi, ve které sedí námi oblíbení i neoblíbení vyučující, naši práci, její výstupy a přínosy. Smyslem je všechny přesvědčit, že jsme odvedli tu nejlepší práci a že posudky jsou objektivní. Někdy můžeme komisi dokonce přesvědčit, že posudky neodpovídají vámi odvedené práci a je vhodné výsledné hodnocení změnit. Tady je to ale často “procházka po tenkém ledě”, protože změna hodnocení může znamenat i zhoršení známky. V tom nejhorším případě pak i neobhájení závěrečné práce. Já osobně jsem zažil i situaci, kdy se z hodnocení A, stalo hodnocení F.

V pěti minutách, následujících po vlastní prezentaci, student okomentuje posudky (vedoucího, oponenta) a zodpoví otázky, které si na něj připravili v posudcích vedoucí a oponent. Někdy se ptají i členové komise. Obvykle na vybrané pasáže prezentace nebo textu, které je zaujaly nebo ve kterých mají nejasnosti. V této části prezentace (nebo lépe obhajoby) obvykle přichází “hodina pravdy” nebo také “pět minut slávy”, kdy se zhodnotí skutečnost, jak moc jsme na práci pracovali průběžně. Pokud dobře, tak minimálně posudek vedoucího bude dobrý. Průběžná práce je totiž nezbytnou částí jeho hodnocení a pokud byla špatná může to být důvod i pro “vyhazov”. Dobrá průběžná práce obvykle znamená dobré výstupy, kvalitní text a tím pádem také dobrý odborný posudek oponenta.

Vedoucí v tomto případě také obvykle nedopustí, aby prezentace pokazila všechno, co se v práci udělalo. Pamatujme na fakt, že komisi můžeme v případě nejasností v textu pozitivně ovlivnit dobrou prezentací. Stejně tak špatnou prezentací dokážeme zhatit celé ty dva semestry práce. Proto není dobré její přípravu pokazit. Dobrý vedoucí (zase ten výběr?) obvykle se svými studenty provede v předstihu cvičnou prezentaci, na které si studenti prezentaci vyzkoušejí a dostanou náměty pro její zlepšení. A i když se cítíme silní v kramflecích, účast na zkušební prezentaci doporučuji. Jednak vedoucí ví, co je dobré a co je zbytečné prezentovat, ale také můžeme získat jistotu, že obhajoba závěrečné práce bude tou jednodušší částí závěrečné zkoušky. Trémisté zase mohou získat vyšší sebedůvěru. Věřte, že to funguje :-)

 

To nejlepší nakonec!

Jsme na konci. Třešničkou na dortu závěrečné práce je její prezentace a obhajoba před komisí. Pokud jsme se drželi všeho dobrého, co jsme popisovali výše, můžeme jít na obhajobu klidnější. Až na výjimky se nestává, že by student při dobrých posudcích, kvalitní práci a dobré prezentaci a obhajobě neuspěl. Navíc, dobrý ( :-) ) vedoucí, někdy i oponent, dorazí k obhajobě jako morální a psychická podpora. Mít u obhajoby alespoň jednu tvář, na kterou se v případě problémů můžeme v klidu podívat a která se na vás nebude tvářit přísně a odměřeně, není nikdy na škodu. Věřte mně. Zažil jsem několikrát situaci, že jsem byl takovou malou berličkou, která studenta uklidnila. Nicméně, důležitější je přítomnost vedoucího pro případ, že se začnou řešit otázky, spojené se zadáním práce. Tady musí většinou zasáhnout a argumentovat vedoucí, protože student jen realizovat zadání, které dostal. Pozor ale na to, že nelze na vedoucího přehazovat všechny otázky komise. I to jsem zažil :-)

Jsme na konci? Vlastně ano. Již věříte, že úvodní tvrzení, že v případě závěrečné práce “… Stačí jen práci dopsat, vytisknout, svázat a obhájit…”, není tak jednoduché? Průběh obhajoby a tipy na úspěch jsou na samostatný článek. Nicméně, něco ze zákulisí si můžete přečíst na našem Facebooku, kde se snažím vždy něco zajímavého a důležitého z obhajob popsat.

 

Takže, uspěli jsme u obhajoby? Nebo již víme, jaká je cesta k pravděpodobnému úspěchu? Zbývá ještě něco dodat? Z mého pohledu ano. V první řadě je třeba, respektive je to slušnost, poděkovat všem, kteří vám s vaší prací pomáhali. Od rodičů až po korektory. Patří to k dobrým mravům a sami víte, že pochvala minimálně potěší. No a ve druhé řadě je pak třeba úspěch hlavně náležitě oslavit. Bez toho to přece nejde :-)

Trackback

Zatím žádný komentář, buďte první!

Vložit komentář

WP-SpamFree by Pole Position Marketing